Recenze hry: Tomb Raider: Anniversary
Vydavatel: Eidos
Rok vydání: 2007
Recenzent: Libor Šebesta
Platforma: PS2
HW požadavky:
Celkový
verdikt
Váš
verdikt
2
Představovat hráčům videoher Laru Croft by bylo asi stejné, jako vysvětlovat křesťanům kdo to byl Ježíš. Veškeré seznamovací aktivity s touto dámou bychom tedy mohli směle vynechat a vrhnout se přímo na věc. Pokud se ovšem chceme dozvědět něco víc o samotném Tomb Raider: Anniversary, krátkému nahlédnutí do historie se nevyhneme.
Po spíše negativních ohlasech na šestý díl Tomb Raidera s podtitulem The Angel of Darkness, v němž se sličná archeoložka poprvé objevila na PS2, se tvůrci hry rozhodli vyslyšet stížnosti hráčů a vrátit se ke kořenům. To se jim vyplatilo a dalším pokračováním s podtitulem Legend si opět získali přízeň hráčského publika. Při tvorbě již osmého dílu pojmenovaného Anniversary opět vsadili na osvědčený koncept, a pokud jsme si řekli, že v případě Legend šlo o návrat ke kořenům, tentokrát tomu tak je doslova. Anniversary, vydané u příležitosti desetiletého jubilea Lary Croft, je jakýmsi převyprávěním prvního dílu, který vyšel v roce 1996. Ovšem myslet si, že byl první díl jen převeden do nového grafického kabátu by bylo velkou chybou. Anniversary má s prvním dílem společnou základní dějovou linii a lokace v nichž se odehrává. Ty byly ale rozšířeny a přepracovány, přibyly nové herní prvky, nepřátelé a hádanky, čímž se ze hry stalo regulérní pokračování (ostatně podobný krok udělalo studio EIDOS i se sérií Hitman). Co do hratelnosti má ale Anniversary mnohem blíže právě k předchozímu Legend, z něhož byla převzata většina herních mechanismů, celé ovládání i pohyb hlavní hrdinky a také grafický engine.
Těm, kdo neměli s prvním dílem série Tomb Raider tu čest (nebo jim paměť již tolik neslouží), prozradím, že i tentokrát půjde o nalezení prastarého artefaktu zvaného Scion skládajícího se ze tří části, které byli ukryty v odlehlých koutech světa. To mělo zabránit jeho opětovnému spojení, jenž by svému držiteli přineslo obrovskou moc. Jak už to ale bývá, nejste jediní, kdo má o artefakt zájem. Budete se tedy muset postarat o to, aby se Scion neocitnul v nepravých rukou, nýbrž skončil na tom pravém místě aneb ve vaší soukromé sbírce.
Pátrání po částech artefaktu vás zavede do míst, kam se s žádnou cestovkou nedostanete. Svou cestu započnete vysoko v horách Peru odkud se jeskynním systémem tunelů dostanete do džungle obydlené pravěkými monstry. Dále navštívíte podzemní prostory v řeckém Saint Francis Folly, poznáte smrtící kouzlo egyptské architektury a své pátrání završíte v nitru sopečného ostrova, ukrývajícího velké tajemství. Toho všeho se dočkáte v působivé grafice s již klasickým důrazem na ztvárnění prostoru a obzvláště hloubky prostředí.
Nejste tu však na dovolené. Během cesty bude prověřena vaše fyzická zdatnost, rychlost, střelecké umění ale i šedá kůra mozková. Čeká vás spousta strmých stěn, podzemních řek, zajímavých pastiček a uzamčených dveří. Rébusy většinou nejsou nijak obtížné, ale zato docela nápadité. Jen málokdy vám postačí zatáhnout za páku, a když ano, pak vězte, že to nebude jen tak. Pokud se náhodou dostanete do situace, kdy už si nebudete vědět rady, kdykoliv můžete nahlédnout do svého zápisníku, který vás navede správnou cestou. Nečekejte ale, že se tím všechny vaše problémy okamžitě vyřeší. Jak se říká: „Chytrému napověz…“.
Abyste se při vašich toulkách přírodou necítili sami, budou vám dělat společnost různí zástupci fauny. Od krys a netopýrů přes vlky, medvědy a kočkovité šelmy, až po aligátory, gorily, dinosaury a nakonec i mýtická stvoření v podobě kentaurů a harpyjí. Krom animací na člověka nenarazíte a veškerou akční náplň hry tak budou tvořit souboje se zvířaty. I ta ale umí být otravná, a to zvláště před večeří. Pokud se tedy nechcete jejich hostiny účastnit vy sami, budete je muset nakrmit olovem. V tom vám bude pomáhat dvojice starých známých pistolí (tentokrát s neomezenou municí), brokovnice, dva Desert Eagly a dvojice samopalů.
Souboje se zvířaty mají svá vlastní pravidla. Po několika zásazích se zvíře rozběsní a přejde do zuřivého útoku. Vaším úkolem je stisknutím tlačítka a vychýlením analogové páčky v pravou chvíli uskočit. Pokud se vám to podaří, čas se zpomalí a na obrazovce se objeví dva pohyblivé zaměřovače. Pak už stačí jen vystřelit ve chvíli, kdy se oba zaměřovače protnou a spojí se v jeden a poslat zvíře k zemi jednou smrtící ranou. Celé to sice zní poněkud složitě, ale postačí chvilka a budete si připadat jako profesionální porážeč na jatkách. Proto také likvidace zvířat brzy zevšední a časem se budete shánět po nějakých lidských nepřátelích, s nimiž byste se mohli pustit do větší přestřelky. Bohužel marně.
Při svém putování za Scionem narazíte samozřejmě i na nějaké to lehčí zboží. Sbíráním ukrytých artefaktů a relikvií si odemykáte bonusy v podobě soundtracku a komentářů, informací o hlavních postavách, cheatů, nových oblečků (zase žádné bikiny, hergot) a artworků. Předměty, co během hry naleznete, si můžete prohlédnout ve svém sídle, které slouží zároveň jako tutoriál.
Potěšující je i to, že hru mimo standardní edici můžete dostat i ve dvoudiskové sběratelské edici obsahující bonusový materiál v podobě soundtracku, artworků, videí a screenů z předchozích dílů, dokumentu o vývoji série a podobně. Nejedná se o nic velkého, ale pamětníci si jistě rádi zavzpomínají s nostalgií v srdci a slzou v oku.
Krom již jmenované dravé zvěře ale ve hře narazíte i na nějaké ty mouchy. Tak třeba obtížnost, která je rozdělena do tří stupňů (přičemž po úspěšném dohrání dané lokace se vám zpřístupní obtížnost nejvyšší, omezená časovým limitem), je ke konci poněkud přehnaná a některým slabším jedincům pořádně zabrnká na nervy. Potrápit vás může i kamera, která při akrobatických částech občas zazlobí, a s tím spojené nepřesné ovládání. Poslední výtku bych měl k akčním pasážím, které mohly být zpracovány přece jen o něco lépe.
Po posledním odstavci by mohli někteří nabýt dojmu, že se oslava výročí příliš nevydařila. Právě naopak. Anniversary je výbornou hrou, kterou mohu bez obav přirovnat k onomu narozeninovému dortu, jemuž k absolutní dokonalosti schází už jen ta pomyslná třešnička. Nezbývá než popřát, ať lady Croft forma vydrží i v příštích letech.