Recenze hry: Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas 2

Historie série Rainbow Six, pojednávající o nelehkých akcích protiteroristických jednotek, sahá relativně daleko do minulosti, první díl vznikl již v roce 1998. Celá série začala jako kombinace strategické hry a taktické akce. Měli jste k dispozici nejen spoustu členů jednotky Rainbow (s různými statistikami u spousty vlastností, které se ještě v průběhu hry vylepšovali), spoustu různého vybavení (nejen zbraně, ale i různé druhy přileb, brnění a technických udělátek), ale hlavně mapu, na které jste navrhli trasy průchodu vašich svěřenců spolu s akcemi typu otevírání dveří, házení granátů nebo čekání na koordinovaný útok s dalšími týmy. Teprve potom jste šli do akce. Tento koncept, jakkoli složitý, měl spoustu příznivců, proto se čtvrtý díl LockDown, který ze zavedené série hodně vybočil svou bezbřehou akčností, zase bůhví jak neprodával. Následující díl, Rainbow Six: Vegas, byl dle mého názoru dobrým kompromisem mezi složitou strategií a akcí. Vegas 2 pokračuje ve šlépějích svého předchůdce.

Na počátku si zcela netradičně (z hlediska historie Rainbow Six) vytvoříte vzezření vlastního hrdiny, který velí trojčlennému zásahovému týmu. Dále vyberete zbraně (útočné pušky, pistole, kulomety, brokovnice, policejní štít a samozřejmě granáty) a vybavení (různé typy brnění, helem, nárameníků a nákoleníků a také oblečení). Téměř každé zbrani můžete také přidělit různé typy zaměřovačů, tlumičů a nástavců. V průběhu hry dáváte členům týmu jednoduché příkazy (kudy mají jít, ke kterým dveřím se postavit, jakým způsobem vpadnout do místnosti) a oni je svědomitě plní. Jejich umělá inteligence je velice dobrá, jen občas se stávalo, že ignorovali příkaz k přemístění. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nejnovější díl není žádná rambovina, ale rovněž se nekoná žádný strategický hardcore.

Narozdíl od předchozího dílu obsahuje Vegas 2 výborný akční nápad, střelbu naslepo. Podobně jako ve Smrtonosné zbrani vystrčíte z krytu jen ruku se zbraní a pokropíte naslepo nepřátele. Není to sice extra přesné, ale když jsou nepřátelé blízko, tak je střelba naslepo to nejlepší, co můžete udělat. Při krytí za překážky se klasický pohled z vlastních očí přepne do pohledu třetí osoby a vy máte přehled o celém bojišti. Skvělé vylepšení je také přidělování bodů za různé typy likvidace nepřátel (headshot, zastřelení kulometčíka, střelba naslepo, střelba na laně atd.) do tří různých statistik (marksman, close quarters battle a assault) a následné odemykání dalších zbraní a brnění. Jedná se o vítaný motivační prvek a hezky vymyšlené zpestření. Na druhou stranu je samozřejmě možné projít Vegas 2 s kvalitními základními zbraněmi.

Postupně se ve Vegas 2 podíváte na sedm diametrálně odlišných míst. Po zasněžených Pyrenejích se vydáte zpět do Las Vegas, vyčistíte rekreační centrum, nádraží, budovu divadla, rafinérii a nakonec se probojujete venkovským sídlem až k hlavnímu záporňákovi. Celé tažení je slušně dlouhé, rozhodně delší než minulý díl. Protivníci jsou poměrně inteligentní, dobře vybavení a budou pro vás přiměřenou výzvou. Jediné, co mě na protivnících vadilo, byl způsob jejich objevování na bojišti. V předchozích dílech (nepočítaje v to původní Vegas a Lockdown) bylo rozmístění protivníků na mapě dané hned na začátku, zatímco tady postupně přibíhají nový nepřátelé pokaždé, kdy postoupíte dál, tedy po vyčištění nějaké oblasti či přelezení pomyslné čáry na zemi. Nejenom že něco podobného rozhodně není realistické, ale hlavně to není v taktické akci vtipné. Zejména když přímo vidíte na místo, kde se zčista jasna protivní objeví. Nicméně pořád se do dvou třetin hry jedná o výborný zážitek a to i na obtížnost Realistic (hraje se jen na checkpointy, ale jsou ty rozmístěné s citem).

Samostatný odstavec bych věnoval poslední třetině hry, pro kterou mám pouze dvě vysvětlení. Buď se původní tým zbláznil nebo šíleně sjel něčím hodně ilegálním. V poslední třetině hry figurují úplně idiotské počty nepřátel jako ze Serious Sama, kteří navíc čekají na jediném místě, kterým se dá postoupit dál. Kapitola sama pro sebe je předposlední mise, na kterou jde člověk sám a kolikrát v jediné místnosti postřílí dvacet chlapíků. Celá poslední třetina je navíc korunována pitomým závěrečným soubojem, nechci prozrazovat příliš, ale něco podobného bych čekal od hodně adrenalinové arkády a ne od taktické akce.  

Grafika je mírně rozporuplná, z použitého Unreal 3 enginu se dalo vymáčknout ještě maličko víc. Postavy jsou vymodelované velice pěkně a detailně, zatímco budovy jsou samá hrana samý roh a jsou pokryté naprosto nedetailními texturami, což na druhou stranu ve hře podobného ražení zas tolik nevadí. Zvuk je velice kvalitní, hudba je sice variaci na již slyšené, ale stále funguje velice dobře.

Škoda pár drobných chybek a hlavně notně uspěchané a nedomyšlené poslední třetiny hry. Stále se ale jedná o slušný a hodně nadprůměrný kousek, který je povinností pro každého akčního nadšence, kterého omrzeli arkády a rád by si zkusil roli „speciála“.