Recenze hry: Test Drive: Unlimited

Zní to jako sen. Sebrat našetřený peníze, přestěhovat se na Havaj a koupit si nějaké pěkné autíčko, které bude prvním kusem vaší budoucí překrásné sbírky. Pak se prohánět celé dny po asfaltu a nehledět na projetý benzín nebo dopravní předpisy. Užít si jen čistokrevnou radost z řízení při rychlostech, o jakých se vám normálně jen zdá. Tento sen se stává, alespoň napůl, skutečností v nejnovějším pokračování Test Drive: Unlimited.

Když před lety spatřil první Test Drive světlo světa, vývojáři ho tlačili směrem k čistokrevné zábavě. Svého času nejlepší automobilová simulace vás nechala projet nejet elitou tehdejšího vozového parku, ale poprvé vám dala pocit, že skutečně sedíte za volantem. V pokračováních série se však původní idea začala podlamovat v kolenou, až se úplně zhroutila do šedého průměru závodních arkád. Po dlouhé době v dnešní éře populárních „návratů ke kořenům“ si vývojáří z Eden Games vzpomněli na téměř zapomenutou značku. Musím však předem upozornit, že ačkoli podobnou politiku razí dnes snad každá šňůra her zacházející do stereotypu, obrození ve stylu TDU jsem ještě nezažil.

Jistě vás zajímá, v čem tkví kouzlo úspěchu, takže pojďte nahlédnout pod kapotu onoho ďábelského stroje. Na první pohled si všimněte krásné grafiky, která vše pohání. Nečekejte ale namakaný šestnáctiválec, spíše dobře vyladěný osmiválec, ale s pořádným objemem. Decentní zpracování vás nenechá chladným i přes prvotní dojem jednoduchosti. Možná nedožene moderní superstroje, ale rozhodně si jej zamilujete a jako vedlejší efekt potěší nízká spotřeba. Jistě vás zajímají jízdní vlastnosti. Ty jsou na vynikající úrovni. Velice intuitivní s možností zapnutí/vypnutí pomocníků, automatické, polo nebo plně (se spojkou) manuální převodovky. Šikovné je, že nepotřebujete žádnou speciální periferii, ale lze ji ovládat i skrze klávesnici. Na silnici se udržíte tak akorát. Je to přesně ta hranice mezi zábavou arkády a vážností simulace. Tohle žihadlo vám nedá nic zadarmo, ale umí ocenit snahu a to každého řidiče vždycky potěší. Interiér je na špičkové úrovni a pohled skrze volant si dozajista velice rychle oblíbíte. Až vás omrzí místní rádia, můžete si stáhnout okýnko a naslouchat lahodné melodii vašeho dravého čtyřtaktu. K dispozici pak budete mít hlavní ostrov Havajských ostrovů s jeho bezmála 1600 km asfaltu, po kterých máte volné pole působnosti.

Takto mohutný prostor tvůrce dohnal k zajímavému nápadu. Nechat vzniknout první tzv. MMOR (Massive Multiplayer On-line Racing). Skrze síť internetu se tak můžete setkat s ostatními obyvateli ostrova, pořádat závody a uzavírat sázky. Bohužel jsem postrádal jakoukoliv motivaci závodů se účastnit a egoisticky jsem si raději nechal Oahu pouze pro sebe v offline režimu. I tak se člověku nabízí slušné vyžití. Může se účastnit závodů, časovek, sem tam sveze nějakou pěknou modelku, kterými se to na Havaji evidentně jen hemží, a od nich za nadstandardní taxi služby nafasuje kupóny na nějaké hadry. Jimi si pak můžete svého avatara upravit k obrazu svému. Ne, že by to k něčemu bylo, ale můžete se radovat, že v tom nablýskaném žlutém Saleenu sedí frája, co vypadá úplně jako vy. No a v neposlední řadě se můžete živit jako kurýr. Buď ve svém autě vezete zásilku a v čase musíte dorazit na místo určení anebo nasednete do auta cizího s cílem dovézt ho bez škrábnutí do daného autosalonu. Úžasná věc je, že si tuto jízdu v, mnohdy pro vás finančně nedostupných, vozidlech můžete maximálně užít, protože nejdete na limit, ale pouze na „krásu“.

Zkrátka a dobře, Havaj je místo, kde nuda nehrozí. I když vás nechytne závodění, můžete se zvolna projíždět krajinou, která je krásná na pohled a rozhodně není postižená stereotypem. Může za to sopečný původ Havajských ostrovů, díky kterému jste s dostatečně výkonným strojem během pěti minut z přímořského Honolulu skrze horské serpentiny na samotném vrcholku. Během okamžiku se zas proháníte po nekonečných rovinách ve snaze ujet dotírajícímu Lamborghini. Úžasný pocit. Na vás je, zda právě toto je váš šálek kávy, i když upřímně, neumím si představit, že by zrovna něco takového někoho mohlo nebavit.

Pár čísel na závěr: 125 licencovaných sportovních aut a motocyklů rozdělených do 8 skupin dle výkonnosti, respektive stopáže, 1600 km silnic, 440 km/h (moje) maximální rychlost (Chrysler ME Four Twelve), 1 celý ostrov (Oahu), 45 minut trvá, než jej objedete, 30 000 000$ stojí nejdražší auto (Aston Martin DB4), 43 895 mnou najetých kilometrů.