Recenze hry: STALKER: Call of Pripyat

Jsou tomu již tři roky co mezi hráče zavítala FPS akce střižená RPG prvky s názvem S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl z dílen studia GSC. Rok poté jsme měli možnost zahrát si S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky a nyní je mezi námi již třetí hra tohoto universa. Nejedná se o třetí díl (plnohodnotný S.T.A.L.K.E.R. II je teprve ve vývoji), spíše rozvinutá původní hra zasazená do jiného prostředí, s novým dějem a postavami. Jak již název napovídá, budete mít co dočinění s legendární jadernou elektrárnou v Černobylu na Ukrajině.

Každý z vás jistě zná onen tragický příběh o výbuchu elektrárny a zasažení Evropy radiací. Hra se ovšem nesituuje do časového období původní a skutečné exploze z roku 1986, ale odehrává se po druhém (naštěstí fiktivním) výbuchu o dvacet let později, tedy v roce 2006. Při druhé havárii se v okolí Černobylu vytvořila oblast nazývaná Zóna, skrývající v sobě desítky mutujících druhů živočichů, ale také spousty drahocenných artefaktů, kvůli kterým se do Zóny vypravují muži nazývaní stalkeři. Ve hře je několik frakcí, kromě stalkerů se střetnete i s armádou, bandity či různými vojenskými odnožemi.

V původní hře (Shadow of Chernobyl) se hráč stal bezejmenným stalkerem, majícím jediný úkol - zabít stalkera jménem Strelok (Střelec). Druhé pokračování bylo zpracované jako prolog, tedy situované před události v Shadow of Chernobyl. Ve třetím díle se chopíme role majora Děgtarjeva, který do zóny přijíždí vyšetřovat příčiny pádu několika armádních vrtulníků. Protože se ale armáda nemá s ostatními frakcemi příliš v lásce, vydává se major za stalkera. Přes vaši hodnost majora jste ovšem mezi stalkery bažant, takže si respekt budete muset vysloužit.

Vývojáři připravili s třetím pokračováním S.T.A.L.K.E.R.a skutečnou herní lahůdku. Poučili se z chyb předchozích dílů (například nefungující systém války frakcí), a původní zábavné funkce ponechali a vylepšili. V Call of Pripyat se jak jste již podle názvu patrně uhodli, bude příběh točit hlavně okolo slavného „města duchů“, Pripjati. Z původních lokací nezbyla žádná, zato tři nové jsou masivně rozlehlé - Zaton, Jupiter a samozřejmě Pripjať, která je vymodelovaná podle skutečnosti. Grafická stránka hry, kterou má na starosti X-Ray engine, je velmi povedená a nejednou se přistihnete, jak jen tak chodíte po budovách a přemýšlíte jaký zde byl dříve život.

Počasí se zde plynule mění, den a noc se střídají a každá doba má jiný vliv na to, jak se prostředí a postavy chovají. Například dostanete úkol osvobodit člena jedné z frakcí ze zajetí banditů. Můžete si vybrat, zda na ně vlítnete s jednotkou a po Rambovském způsobu je pěkně rozstřílíte na cucky, můžete vydat banditům artefakt, který za nešťastníka chtějí, nebo se pod rouškou noci, kdy většina banditů spí, vydat do tábora s nožem a pistolí s tlumičem. Někdy se stane, že si budete muset vyřídit účty třeba i s neutrální bandou, ovšem pokud zabijete někoho neutrálního, nedělá to z vás automaticky zločince v celé hře. Je však lepší udržovat si se všemi přátelské vztahy a zabíjet jen ty, co vám chtějí udělat v hlavě díru.

Hra je velice nelineární, takže mnohokrát budete přemýšlet, jak řešit nějakou situaci. Například na „lodní“ základně v Zatonu se budete muset rozhodnout, komu přinesete vzácný artefakt - zda obchodníkovi či šéfovi banditů. Na jiném místě přijmete skupinku odpadlíků od Monolitu (náboženská sekta uctívající bájný krystal Monolit ukrytý v samotném srdci Černobylské elektrárny), ale můžete je také nepřijmout nebo přijmout a následně naverbovat k jiné frakci. Tak bych mohl pokračovat hodiny. Každá vaše akce má dopad na další vývoj příběhu a chování postav k vám a proto je hra zábavná i po několika dohrání – je prostě pokaždé jiná.

Ve třetím díle je poznat vyšší důraz na zvířata a mutanty žijící v zóně, přičemž se o poznání zvýšil počet druhů, ale také jejich nebezpečnost. Už není dobrý nápad jít na smečku pseudopsů s pistolkou, mnohdy budete muset kličkovat i s pořádný kalibrem. Pokud narazíte na velkou skupinu maličkých tarbíků, které běžně zabijete jednou ranou, je lepší vzít nohy na ramena. Téměř hororový zážitek pro mne bylo čištění velké budovy v Pripjati, pod kterou se skrývá tajná laboratoř X-8 a která byla plná humanoidních zombie. Srdce jsem místy tahal až z kalhot. Všechno se zde ale neodvíjí jen od strachu a akce, jedno z největších kouzel hry je, když se posadíte s ostatními Stalkery k ohni a posloucháte jejich vtipy, příběhy (pakliže umíte rusky) nebo jejich hraní na kytaru. Zóna prostě žije…

Stejně jako v minulých dílech se v Zóně vyskytují emise, tedy momenty, kdy zóna vybíjí svou energii a tím zabíjí vše živé, co zrovna není v krytu. Emise přicházejí náhle a nečekaně, ale rovněž je můžete využít v boji, protože postihují i NPC postavy. Kromě tichého zabijáka radiace, narazíte při putováním Zónou také na různé anomálie. Vždy jsou velice nebezpečné a v několika sekundách vás mohou roztrhat na malé kousky, naštěstí se však dají detekovat detektorem a co je pozitivní, vznikají v nich artefakty. Anomálie se dají rovněž využít v boji proti nepřátelům. Stačí neopatrné protivníky nalákat do pasti a mají to chudáci spočítané.

Apropo artefakty... V Shadow of Chernobyl se artefakty válely skoro všude a měli jste jich jako smetí. V Clear Sky byl tento neduh nahrazen neviditelnými artefakty, které lze objevit jen se speciálním detektorem. Call of Pripyat šlo ještě dál, a ve hře se vyskytuje hned několik druhů detektorů, přičemž ty nejdražší a nejcennější artefakty objevíte pouze s pořádnou detekční mašinkou. Artefakty budete velice často využívat, ať už na snížení radiace, hladu, krvácení (či podobné jednorázovky), nebo na odolnosti vůči chemickým popáleninám, střelám atd.

Ve hře se vyskytuje nespočet různých zbraní od celé řady typů pistolí včetně slavného Coltu 1911 (známého ze hry Mafia), přes útočné pušky a brokovnice až po granátomety, odstřelovací pušky a raketomety. Zbrojní arzenál je skutečně velmi pestrý a sotva ho kompletní využijete. Každý hráč si spíše vybere svoji vlastní sestavu, kterou bude používat. Postupně si také osvojíte vybíjet z nalezených zbraní munici, která je samozřejmě nutná k přežití. Zbraně budete moci modifikovat, za určitý peněžní obnos vám může mechanik zvýšit například kadenci zbraně, přesnost, počet nábojů v zásobníku či váhu zbraně. Podobně to funguje s obleky a maskami.

Inventář nemá omezenou kapacitu, ovšem jste omezeni váhou 50kg (lze ji zvýšit), a tak si budete často trhat vlasy, když budete na místě nechávat desítky zbraní a vybavení, které byste jinak výhodně prodali. Samozřejmě realitě by to zrovna moc nedopovídalo, pokud by s sebou váš stalker vláčel 30 samopalů.

AI nepřátel i přátel, se ve všech dílech hry chovala velmi dobře, ovšem v díle třetím je skutečně brilantní. Ačkoliv i zde pár neduhů má (převážně u spojenců), není to nic hrozného a jistě vývojářům odpustíte drobné chybky. Protivníci se umí velmi dobře krýt, spolupracují spolu a nevrhají se na vás jako blázni. Kupříkladu se mi stalo, že jsem se dostal do přestřelky se skupinou banditů. Schoval jsem se za stromem a pálil po zhruba pěti chlapech. Ovšem to jsem netušil, že další dva, zatímco jejich přátelé poutali mou pozornost na sebe, mě mezitím potichu obešli a vpadli mi do zad. Ups…

Kvalitní a zauzlovaný příběh, nervy drásající atmosféra, spousta chytrých nepřátel, lákavé avšak děsivé prostředí, vylepšená grafika, to všechno jsou důvody proč si Stalkera pořídit a zahrát. Hře se dá však vytknout jen velmi málo, sem tam ujede AI virtuální ruka a trošku zachybuje, ale nic hrozného to není. Možná také někomu bude líto, že se už nedostane k elektrárně, ovšem kvalitně zpracovaná Pripjať je určitě velkou satisfakcí. Silná nelineárnost vám navíc umožní dát si hru po druhé a potřetí, aniž byste cítili silné dejavu.