Recenze hry: SOCOM: U.S. NAVY SEALs – Fireteam Bravo 2

První díl stealth akce SOCOM: U.S. NAVY SEALs – Fireteam Bravo  se poprvé na  handheldu PSP objevila v roce 2006 a sklidil poměrně velký úspěch. Není proto žádným překvapením, že na druhý díl nás vývojáři ze společnosti Zipper Interactive nenechali dlouho čekat. Hlavní roli hraje opět dvoučlenné speciální komando v boji proti teroristické hrozbě.

Základ náplně hry pro jednoho hráče tvoří kampaň o čtrnácti navazujících misí, které se oproti prvnímu dílu neodehrávají v různorodých částech světa, ale ve fiktivním středoasijském Adžikistánu zmítaném politickými a občanskými nepokoji. Zápletka tedy není nikterak inovativní.  Náš tým se bude muset opět vypořádat se skupinou teroristů využívaných zkorumpovanou hlavou státu k prosazení svých cílů, jako jsou obchod s drogami a zbraněmi či likvidace opozice.

Přípravu na akci tvoří detailní briefing, kde se dozvíte veškeré potřebné informace. Samotná příprava je zpracována jasně a přehledně formou několika obrazovek s možností podrobného seznámení s obsahem dané mise a podmínkami vítězství, vyzbrojení členů komanda a rovněž možností vylepšování jejich vlastností a dovedností v průběhu kampaně. Příjemnou drobností je vydařené namluvení briefingu každé mise.

Díky umístění děje do fiktivní země se bude náš tým pohybovat (a hlavně bojovat) v opravdu rozmanitých lokacích, ať už se jedná o vesnice, horské průsmyky, podzemní tunely nebo drogovou továrnu. Samotná akce se odehrává na poměrně rozlehlých mapách, nicméně postup misí je striktně lineární a jednotlivé úkoly lze plnit bez nutnosti zdlouhavého hledání či zmateného vracení se na již prošlá místa. K dispozici je jednoduše avšak přehledně zpracovaná mapa se seznamem jednotlivých úkolů a označením pozic pro jejich splnění, která umožňuje přiblížení či oddálení pohledu a zaměření na konkrétní cíle mise či vlastní vojenskou jednotku. Linearita na jedné straně zaručuje, že se v průběhu plnění mise neustále něco děje a nelze se dostat do slepé uličky, na straně druhé je tím ale značně omezena jak obtížnost, tak znovuhratelnost, jelikož jiný než předem nastavený postup prakticky pro splnění mise možný není. Tuto situaci nezachrání ani plnění sekundárních a bonusových úkolů.

Co se týče vlastní hratelnosti, je třeba v prvé řadě uvést, že ačkoliv se SOCOM tváří jako stealth akce, akční složka hry je na prvním místě. Samozřejmě lze mise projít opatrným plížením mezi nepřáteli s minimem použití síly, avšak stejně tak dobře se lze celou kampaní, zvláště pak v jejích závěrečných fázích, prakticky prostřílet.

Hráč ovládá vždy pouze jednoho z členů elitního vojenského komanda, druhému parťákovi je možné udělovat řadu rozkazů, od obligátní střelby na cíl, otevření dveří a vyčištění místnosti až po likvidaci zařízení za použití výbušnin. Umělá inteligence spolubojovníka je zpracována opravdu dobře, nejenže váš parťák plní jednotlivé příkazy, ale je schopen i vlastního boje, zvláště v uzavřených prostorách často efektivněji než hráč sám. V této souvislosti je třeba vyzdvihnout, že se při pohybu nikde nezapomíná a nezasekává se o překážky v terénu, čímž vám ušetří mnoho zbytečných loadingů v případě jeho zabití nepřítelem. V situaci, kdy prakticky neexistují checkpointy ani možnost hru v průběhu mise uložit, je kvalitní umělá inteligence nutností. S ohledem na již zmiňovanou linearitu je totiž restartování záležitostí značně frustrující, zvláště pak v případě úmrtí těsně před koncem mise. Jednotlivé úkoly a nepřátelské jednotky jsou rozmístěny vždy na stejných pozicích a případné procházení mise znovu od začátku nelze rozhodně označit za zábavné. Naopak velkou výtku lze mít k umělé inteligenci protivníků, zvláště v případě, kdy se rozhodnete pro tichý pohyb a likvidaci cílů pomocí snipera. V takových případech nepřátelští vojáci sice často využijí blízkého krytu, ale následně z něj po chvilce vyjdou a nechají se v klidu zastřelit, případně na zabití svého spolubojovníka nereagují vůbec. Ve spojení s dalekou viditelností nemají protivníci v případě takovýchto útoků prakticky žádnou šanci.

U akčních titulů má vždy zásadní roli ovládání, které může samotný herní zážitek zpříjemnit nebo naprosto potopit. V případě SOCOMu je ovládání vyřešeno jedním slovem perfektně, a to i při absenci druhého analogu. Pohyb se provádí tradičně analogovou páčkou, zaměření prostřednictvím přidržení pravého horního tlačítka, což má za následek automatické „lockování“ cíle. Zvolený způsob sice vede k ještě většímu snížení už tak dost lehké obtížnosti, není se ale také třeba vypořádávat se zaměřováním manuálním, které je na PSP v drtivé většině akčních her velmi nepříjemné. Parťákovi lze snadno udělovat povely prostřednictvím dobře zpracovaného bočního menu, které se vyvolává stiskem kolečka. Standardně je využíván pohled třetí osoby, podle potřeby lze přepínat do vlastního pohledu, využívat zoom zbraní či noční vidění.

Celkově lze kampaň dokončit asi za 8 hodin hraní, což není zrovna moc. Naštěstí hra nabízí možnost si jednotlivé mise projít znovu, ale s jinými úkoly, které si může hráč sám nastavit. Namísto likvidace nepřátel tak lze například zachraňovat rukojmí či potají sbírat důležité vojenské materiály. Nejenže tato možnost značně prodlužuje herní dobu, ale umožňuje rovněž rychleji sbírat body pro vylepšení vašeho komanda a nákup nových zbraní. K dispozici jsou pak vedle širokého arzenálu střelných zbraní a vybavení i takové vymoženosti jako je letecký útok na zvolenou oblast. V případě záchrany rukojmích během mise pak tým získává důvěru místních obyvatel a odboje, což se projeví v možnosti nákupu speciálních zbraní a také v detailnějších informacích o nadcházející misi.

Po technické stránce se hra velice vydařila. Vylepšena je oproti prvnímu dílu grafika, zvláště v případě zpracování jednotlivých lokací, které jsou nápadité a jen tak se neokoukají. Modely postav jsou zpracovány spíše průměrně, ale rozhodně neurazí. Ozvučení se drží taktéž na vysoké úrovni, zejména hudební doprovod navozuje správnou atmosféru jako z válečného filmu. Jedinou výtku lze snad mít k delším loadingům jednotlivých misí, nejedná se ale o nic zásadního.

První díl SOCOM pro PSP byl kladně hodnocen zejména pro vynikající hru více hráčů, kterou nabízí i díl druhý. K dispozici je ad-hoc a online multiplayer až pro šestnáct hráčů v řadě různých módů na dvanácti rozlehlých mapách, při jehož hraní lze pro komunikaci využít i headset. Novinkou je pak funkce crosstalk, která umožňuje propojení hry s PS2 verzí SOCOM: U.S. NAVY SEALs: Combined Assault a měla by se projevit v postupu jednotlivými misemi. Nicméně tuto funkci jsem neměl možnost vyzkoušet. 

Závěrečné hodnocení i přes jednoduchou obtížnost a krátkou herní dobu vyznívá pro SOCOM: U.S. NAVY SEALs - Fireteam Bravo 2 velmi pozitivně. Jedná se o povedenou akční hru, která je nejen prezentována v kvalitním technickém provedení, ale je vysoce zábavná od počátku do konce. Ačkoliv náplň hry je prakticky totožná s prvním dílem, jedná se pro příznivce speciálních jednotek (a akčních her na PSP vůbec) o jasnou volbu.