Recenze hry: Sniper Elite

Druhá světová byla ztvárněná již v desítkách her. Ve většině případů se autoři snažili do puntíku držet historických reálií (čest výjimkám stylu Return to Castle Wolfenstein) a navíc ztvárnit pouze boje proti nacistům a to ještě dost arkádovým stylem (opět čest výjimkám stylu Hidden and Dangerous). Proto velice vítám jakýkoli pokus o změnu zavedeného a těžce provařeného konceptu.

Vývojáři Rebellion, autoři Sniper Elite, jsou známí především velice zdařilými komiksovými adaptacemi Judge Dredd vs. Judge Death a Rogue Trooper, stvořili také téměř neznámou World War Zero a proslavil je zejména famózní první díl Aliens versus Predator. Nápady a tvůrčí invence jim tedy nechybí a proto se zaměřili spíše na mise v utajení, tichou likvidaci a taktické odstřelování nepřátel ze vzdálenosti mnoha desítek, někdy i stovek metrů. Hráč se totiž ve Sniper Elite (modří už vědí) ujímá role elitního odstřelovače. Co již překvapivé je, že hlavní hrdina se v barvách OSS snaží zabránit Sovětům získat v rozbořeném Berlíně na sklonku války plány na výrobu atomové bomby. Ve některých misích je hlavní hrdina oděn v německé uniformě, nemusí si tedy tolik lámat hlavu s německými jednotkami a bojuje téměř výhradně proti sovětským vojákům. To považuji spolu se zápletkou za velmi zajímavé zpestření.

Jelikož je hlavní hrdina osamocen na nepřátelském území (ano, občas se k vám přidají partyzáni, většinou jste ale odkázáni sami na sebe), bojuje proti vojáků ze „stejné strany barikády“ a v případě jeho smrti by OSS klasicky všechno popřela. Velký důraz je tedy kladen na nenápadnost, tiché plížení a taktiku. Výzbroj zahrnuje pistoli s tlumičem a odstřelovací pušku (postupně jsou k nalezení lepší modely), padlým nepřátelům je ovšem možné sebrat jakoukoli zbraň. Výzbroj je tedy poměrně rozmanitá, užijete si populární německé i sovětské pušky, kulomety, granáty a dokonce pancéřovou pěst. Padlé nepřátele můžete také přenášet na jiné místo, kde nebudou tolik nápadní. Autoři šli dokonce tak daleko, že rozlišili zběžné prohledání nepřátele od prohledání delšího (které chvíli trvá a můžete získat další vybavení).

Na počátku mise (kterých je celkem 11 a jsou poměrně dlouhé) vám bude v kvalitním brífingu se stylovou mapkou vysvětlen úkol a pak hurá do akce. Úkoly jsou hodně rozmanité, budete osvobozovat zajatce, pokusíte se překazit dohodu mezi Martinem Bormannem a důstojníkem NKVD, budete hledat tajné dokumenty, provádět sabotáže a krýt postup spojeneckých jednotek a úprk důležitých osob. Projdete rozbořený i (zatím) nerozbořený Berlín, německé i sovětské vojenské základny, tajné laboratoře a v neposlední řadě letiště. Hra také disponuje nepovinnými sekundárními úkoly, které vám většinou pomohou získat lepší vybavení.

Samotné úrovně jsou nelineární, vyplatí se nejprve zkoumat pohyb nepřátelských jednotek, pak vylézt na nějakou hodně vzdálenou věž nebo střechu a začít takticky počty nepřátel zmenšovat. Není to tak primitivní, jak by se mohlo zdát, nepřátelé jsou poměrně chytří a jdou po vás přes půl mapy. Pokud jeden postup nevyjde, je třeba vymyslet něco jiného, nápaditosti se téměř meze nekladou. Odstřelování je velice realistické, v závislosti na obtížnosti počítá hra se vzdáleností, větrem, rozdílem mezi střelbou vleže a vestoje nebo zadržováním dechu. Způsob likvidace nepřátel je také bodově hodnocen (likvidace na velkou vzdálenost, headshot, zásah pohybujícího se cíle, dokonce hra počítá se zásahem až čtyř nepřátel najednou, což se často nevidí.) a toto hodnocení je možné porovnat online s ostatními hráči. Hra si také pamatuje maximální vzdálenost, na kterou se vám podařilo odstřelit protivníka, tudíž je zase v čem soutěžit (stačí se podívat na fórum Levelu). Při zdařilém zásahu navíc vidíte ve zpomaleném matrixovském záběru celou dráhu kulky. Velice efektní záležitost, u které se autoři krásně vyhnuli jejímu nadužívání.  

Sniper Elite je hra, která se vyplatí hrát na těžší obtížnost (obtížnost je možné měnit v průběhu hry, takže žádný strach), protože nepřátelé jsou chytřejší a je třeba více taktizovat a plánovat. Na každou obtížnost máte různý počet ukládacích pozic, po jejichž vyčerpání lze ukládat dál, ale hra vám odčítá body, což považuji za další vynikající nápad.

Co mi na Sniper Elite úplně nesedlo (podobně jako na prvním Hitmanovi) je náhlý posun žánru od téměř stealth akce k čistokrevné střílečce. Na počátku hry autoři kladou důraz na plížení, tichou taktickou likvidaci nepřátel nebo rovnou jejich obcházení a ve druhé polovině hry najednou člověk chodí s kulometem v ruce a kosí desítky zpoza rohu vybíhajících Krautů či NKVĎáků. Když už si autoři dali tolik práce s vymýšlením mraků stealth a odstřelovacích mechanismů, tak proč je najednou účelem vlézt dveřmi do místnosti a postřílet pět lidí? Tento posun považuji za asi jediné, zato však dost podstatné zklamání.

Z grafického hlediska je Sniper Elite slušný, autoři kladly důraz na tmavší barvy, déšť a špínu, což lze ve válkou zmítaném Berlíně očekávat. Hudba je také velice povedená, úplně mi ale nesedly zvuky zbraní, zejména zvuk zásahu při zpomaleném záběru.

Sniper Elite je výborná volba pro každého, kdo je unaven jednolitým způsobem ztvárnění Druhé světové války na herním poli a současně hledá delší záležitost se spoustou skvělých nápadu. Hra vás totiž nenásilně motivuje k co nejlepším výkonům, proto je také škoda, když nečekaně sklouzne do tenat nelogické akčnosti. Pokud ale hledáte realističtější hru, než je běžný střední proud, téměř nemáte lepší volbu.