Recenze hry: Singularity

Studio Raven je známo svým převážně akčním portfoliem. Poslední léta však z jejích dílen vycházejí hry „pro ostatní studia“ (Wolfenstein, Quake 4 či podle šeptandy chystaný Doom 4). Když se rozhodli přijít s novou, „vlastní“ hrou, poměrně mě zajímalo, co se z ní vyklube (přestože pořád tajně doufám v pokračování jejich herní série Hexen).

Singularity je víceméně standardní FPS, pohrávající si s myšlenkou změny minulosti a tím i budoucnosti. Děj se točí kolem fiktivního ruského ostrůvku Katorga-12, na kterém byl během studené války objeven nový, unikátní prvek nazvaný E99. Ten skýtal tak netušené možnosti, že se jej Rusko pokusilo využít k vývoji tajných zbraní, se kterými by mohlo porazit kapitalistický Západ. Jak to už u podobných scénářů většinou bývá, něco se silně zvrtlo, a dnes je Katorga-12 jen anonymním ostrůvkem u ruského pobřeží, o kterém nikdo nemluví.

Tedy nemluví o něm nikdo, dokud energetický výboj nezničí americký satelit nad ostrovem přelétající. Země strýčka Sama na to vysílá malou vojenskou jednotku, aby zjistila, co se stalo. Hráč hraje za kapitána Renka, který velmi brzy objeví (poté co jejich vrtulník na ostrově havaruje díky dalšímu energetickému výboji), že Katorga-12 je posetá časovými anomáliemi. Když následně v jedné takové anomálii zachrání vědce před jistou smrtí a vrátí se zpět do současnosti, nalezne alternativní, novou současnost, ve které Rusko pomocí E99 skutečně svět dobylo, a onen zachráněný vědec je novým diktátorem. Nezbývá, než se spojit s drobnou vzbouřeneckou buňkou a pokusit se vrátit dějiny do původního směru.

Velmi brzy po začátku hry mi došlo, že někdo v Ravenech hrál Bioshock a vážně se mu líbil. Singularity je taková, řekněme odlehčenější verze Bioshockovského vyprávění, více zaměřená na samotnou akci. Naleznete dostatek nejrůznějších nahrávek, textů, a díky anomáliím i pár flashbacků, ale jejich význam je nižší než v Bioshocku a obecně slouží spíš jen jako takový doplněk ke střílení. I tak, plus bodík za snahu, Raveni.

Ve hře si procestujete celý ostrov, počínaje přímořským městečkem s lehce hororovou atmosférou (z větší části díky odkazům na pokusy na dětech) až po hlavní reaktor používající E99. V cestě vám budou stát povětšinou zmutovaní obyvatelé Katorgy v různých variacích, později přibudou speciální jednotky a mutace místní zvířeny, jako například protivníci pohybující se v časových skocích. Dočkáte se i několika bossů, hra ale bohužel jasně ukazuje jejich zranitelná místa, takže nejsou moc velkou hrozbou, spíš jen osvěžující přestávkou mezi běžnými protivníky.

Kapitán Renko má zpočátku k dispozici poměrně běžný FPS arzenál, ale po několika dějových zvratech dojde i na exotičtější vybavení. Hráčům Unreal Tournamentu může přijít zbraň, ve které sledujete a navádíte střelu, jako sprostá kopie, ale dvakrát běžné to není, tak co už. Takový granátomet, jehož střelivo ve tvaru koule můžete řídit, kam potřebujete, je velmi zábavná věcička.  Hlavním bodem programu je ale podle hry užitečné udělátko jménem TMD – Time Manipulation Device. Tenhle šikovný přístroj vám propůjčí možnosti hrátek s časem, kterých je na konkrétních místech někdy možno, někdy nutno využít. Můžete například zestárnout protivníka na hromádku tlejících kostí, můžete mu zrezivět jeho kovový štít, nebo můžete opravit rozbité schody a dostat se o patro výš. Interaktivní předměty, na které lze TMD použít, jsou jasně vyznačeny, záseky tedy nehrozí. Samozřejmě máte omezený přísun energie, takže nemůžete zestárnout vše, na co se podíváte. Navíc někteří nepřátelé jsou vůči TMD imunní.

Podobně jako v již zmíněném Bioshocku nacházíte upgrady pro své vybavení, takže své oblíbené zbraně můžete používat i ke konci hry. Svých vylepšení se dočká i TMD, takže s ním budete moci spouštět i jistou limitovanou variaci na bullet-time. Velké časové manipulace typu obnova vlaku jsou ale přísně skriptované, takže nějaký významnější vliv na místní prostředí nedosáhnete.

Grafika je poměrně pěkná, byť poněkud morbidní (na Katorze je opravdu MNOHO mrtvol), zvuky a hudba plní svou funkci kulisy a moc si jich nevšimnete. Hra je přísně lineární, odbočky nečekejte, byť na konci máte na výběr ze tří konců. Hrací doba by možná mohla být o něco delší (můj odhad je tak šest hodinek), protože zde není multiplayer ani moc důvodů si hru zahrát znovu. Celkově se však jedná o velice solidní střílečku, která to jen v době zavedených herních značek má těžké se prosadit.