Recenze hry: Serious Sam II

Chcete si zahrát na PC nějakou zběsilou střílečku, bez nějakého výrazného přemýšlení, ale se svižnou adrenalinovou akcí? Netřeba hledat dále. Nebo snad 1200 zabitých nepřátel v jedné úrovni není dostatečný argument? Ale nepředbíhejme...

Série Serious Sam (Serious Sam: The First Encounter a Serious Sam: The Second Encounter) vždy sázela na několik prvků. Za prvé – hlavní hrdina musí být hláškující drsňák za každých okolností. To splnili i zde, ale popravdě, Sam v mnoha situacích působí spíše jako buran, než aby byl sympatický. Pomyslným „vrcholem“ jsou filmečky mezi misemi, ve kterých vývojáři nechali volný průchod svému rádoby smyslu pro humor. Sam se stále nechápavě tváří, dělá ze sebe drsného chlapíka, vybourává se na vznášedlech, a především... no, nedá se to říct jinak, především zkrátka prdí. Naštěstí se humor scénáristů neomezil jen na tohle, a ve hře jsou i vtipné momenty, většinou díky vašemu internímu počítači NETRISCA (pro přátele Nettie). Čili splněno tak půl na půl. Za druhé – zbraně musí být velké, efektní i efektivní, zkrátka „cool“. To je splněno beze zbytku, od standardních brokovnicí přes rotační kulomet, raketomet, sniperskou pušku, až k regulérnímu kanónu a originálnímu naváděnému výbušnému papouškovi. Pravda je, že je ve hře jen několik míst, kdy nebudete trpět nedostatkem munice, ale ono se není čemu divit, při tom počtu potvor, co na vás hra stále chrlí (k tomu dojdeme). Vrátila se i stará dobrá Serious Bomb, která instantně zabije vše nepřátelské v dohledu, ale unesete pouze tři kousky, tudíž používat jen když není zbytí. Za třetí – nepřátel musí být mnoho. Ne, musí jich být MNOHO. Ale co, musí jich být ÚPLNĚ MOC MNOHO. Základní typy nic moc nevydrží, ale jejich síla je v kvantitě. Pokročilejší protivníci už samozřejmě vydrží víc, než jeden zásah dvouhlavňovou brokovnicí, přesto se ale stále vyskytují v počtu hojném. A i zde se najdou originální kousky, jako nemrtví burzovní makléři, dinosauři s doutníky, nebo rugbyoví hráči s výbušnými míči. A hra vás nijak nešetří, potvory se na vás často valí ze všech směrů a hráč má co dělat, aby udržel situaci pod kontrolou bez nějaké výraznější ztráty na zdraví. Až se na vás budou řítit natahovací býci na klíček, zatímco za zády se k vám blíží skvadra sebevražedných výbušných klaunů, a nad hlavou do toho budou létat helikoptéry zasypávající vás raketami, poznáte, o čem mluvím. Ale vývojáři nebyli úplní necitové, proto na některých místech najdete vozidla, většinou na bázi vznášedla, i když si vyzkoušíte i zorbingovou kouli nebo vrtulník. Právě s vozidly si užijete největších masakrů, stejně jako když najdete některou ze stacionárních použitelných palebných věží. Vozidla i věže vám totiž poskytují více než značnou palební sílu, proto na vás právě v takových momentech hra vychrlí často doslova stovky nepřátel. Když jsme u nepřátel, nelze nezmínit klasiku v Serious Sam sérii – bossy.

Hra je rozdělená do sedmi epizod, na konci každé z nich vás čeká její finální protivník. V tomto ohledu jsem byl poměrně zklamán. Bossové v předchozích dílech byli obrovští, silní protivníci, kterým Sam často ani nesahal fyzicky po ony pomyslné kotníky (finální boss Serious Sam: The First Encounter je v tomto ukázkový). Ve druhém díle jsou bossové stále poměrně velcí, jsou i docela originálně zpracovaní, ale co na tom, když je tak jednoduché je porazit. Možná si mě hra vytrénovala na těch záplavách řadových protivníků, ale řekl bych, že jsou místní bossové prostě jen moc lehcí. Výjimkou budiž boss finální, ale ani ten bůhvíjakou obtížností neoplýval.

Je tu i jakýsi pokus o příběh. Sam „Serious“ Stone pokračuje ve své cestě za zničením úhlavní hrozby pro známý vesmír, tajemného Mentala. Tentokrát ho povolají jakési tři bytosti, které mu objasní, že aby mohl Mentala zranit, potřebuje spojit pět kusů amuletu, přičemž každou část hlídá strážce přidělený Mentalem. Teprve potom se může Sam pokusit proniknout neproniknutelným štítem planety Sirius a konfrontovat samotného Mentala.

Podívejme se na technickou stránku hry. Autoři vylepšili už dříve velmi líbivý Serious Engine, přidali do něj nějaké ty fyzikální zákony pro manipulaci s bednami, výsledek zabalili do extrémně křiklavé barevnosti, a teď se s tím hráči poper. Takže, pokud vám z nějakého důvodu vadí příliš barevné hry, ani druhý díl Serious Sama nezkoušejte, minimálně v levelu odehrávajícím se na obřím smetišti by vám asi vytekly oční bulvy. Pro vás ostatní – Serious Sam 2 je graficky velmi dobrá hra, i když na úplnou špičku jako je Far Cry nebo F.E.A.R. nemá. Možná se v ní věci moc přehnaně lesknou, ale toho si nějak všímám u každého modernějšího enginu. Hudby si většinou ani nevšimnete, přesto se solidní měrou podílí na celkové atmosféře, obzvlášť svým zrychlením v adrenalinovějších situacích. Na druhou stranu většina postav má dosti příšerný (asi podle autorů „zábavný“) dabing.

Takže shrnutí? Pokud u střílení nevyžadujete i nějakou tu příběhovou motivaci či snad, Bože chraň, nějaký vyšší princip, a jste připraveni na takovou malou genocidku záporáků, potom vám nelze než Serious Sama 2 doporučit. Vydrží vám slušně dlouho a během té doby si zastřílíte opravdu do sytosti.