Recenze hry: Resident Evil 4

Když jsem jsem očekával zásilku s touto hrou, byl jsem snad nejvíc napjatý za svůj krátký život. Nemám vůbec žádné zkušenosti s žánrem survival horrorů, ale samozřejmě jsem slyšel už spoustu kladných ohlasů na tuto „hustou pařbu“. Byl jsem tedy opravdu zvědav, co je na tom všem pravdy. Zazvonila pošťačka, vyměnil jsem s ní moje měsíční kapesné za malý šedý balíček a pádil do pokoje. Rozškubal jsem ho tím nebrutálnějším způsobem, vytáhl z obalu DVD a vsunul ho do PS2. To, co následovalo se mi nesmazatelně vrylo do paměti.

Po shlédnutí animačky se chopíte role Leona S. Kennedyho (který se už objevil v minulých dílech jako člen jednotky S.T.A.R.S.) vysazeného u jakési vesničky ve Španělsku. Váš úkol zní jasně: Najít a zachránit prezidentovu dceru, která byla právě sem unesena.

Před vámi se tyčí nějaká chatrč, takže se vydáte na průzkum. Pravděpodobně už při prvním pohybu si všimnete jedné velké změny oproti minulým dílům, a to úžasné volnosti kamery, která je jinak usazena za ramenem hrdiny. Dává to hře úplně jiný náboj a jako taková se stává mnohem akčnější a hlavně přehlednější. Ale zpátky k akci. První, s kým máte tu čest, je obyvatel již zmíněného obydlí. Zdvořile ho pozdravíte a požádáte o informace. On však evidentně o návštěvu nestojí, chopí se sekyrky a žene se na vás. Vám se tímto naskytne první příležitost vyzkoušet si jak funguje střelba. Systém střelby je totiž další velice zajímavý a šťavnatý nápad z dílen Capcomu. Tlačítkem R1 aktivujete na zbrani laserový zaměřovač a kamera se k vám doslova přicucne. Následně zamíříte pomocí levého analogu, který jinak slouží pro pohyb. Vše završíte křížkem, který slouží právě k výstřelu. Míření pomocí laseru vypadá opravdu efektně a neotravuje vás žádný kurzorový křížek, který by jen kazil atmosféru. Nevýhoda je jen v tom, že při míření se nemůžete pohybovat. Nehrozí ale žádná frustrace a na systém si brzy zvyknete. Možná jste si všimli, že jsem doposud nepožil slovo zombie nebo jiné jemu příbuzné, které se právě s Resident Evilem táhne už od samých začátků. Nepřehlédli jste se. Opravdu, v nejnovějším díle nepotkáte žádné sípající, pomalu se ploužící nemrtvé. Jsou tu „normální“ lidé. Proč ty uvozovky? Protože zas tak úplně normální nejsou. Jsou to spíš psychopatické stvůry nakažené jakýmsi parazitem. Náplní jejich života je mumlat si pod fousy cosi tou svou španělštinou a za každou cenu vás zabít.

Zajímavé ale je, jakým způsobem se o to pokoušejí. Rozhodně nečekejte geniální mozky vědců z Area 51, ale taky ne to, na co jste byli zvyklí z minulých dílů a tím myslím tupá individua, která umí jít akorát dopředu. Budou na vás útočit po skupinkách, nebudou se bát otevřít si dveře nebo si pro vás dojít po žebříku. Budou také používat nejrůznější zbraně. Od srpů a lopat, přes motorové pily a dynamit až po rotační kulomet. Vy se však nemusíte bát, že byste se neměli jak bránit. Budete mít k dispozici širokou škálu střelných zbraní, které si budete moci kupovat, prodávat, ale i vylepšovat u místního obchodníka, což je další novinka tohoto dílu. Tato inovace přivádí do hry jinou starost a tou jsou peníze. Můžete je najít na nejrůznějších místech nebo si je vydělat prodejem nějakého toho artefaktu. Zajímavé také je, že ačkoli prodat můžete prakticky vše, co se týče nákupu, jste poněkud omezováni. Například, kupec nějak nevede náboje. To zamrzí hlavně ve chvíli, kdy jste se taktak dostali z husté situace s posledním zásobníkem do pistole. V tuto chvíli můžete být třeba Radovan Krejčíř, ale obchodníka neukecáte ani o kapsle. Výhodu to má ale v tom, že budete muset během bojů používat mozek a ne jen střílet do houfu. Tady prostřelíte vesničanovi koleno, abyste ho následně dodělali efektním kopem. Tu zase omráčíte dalšího ránou z devítky do hlavy a poté použijete nůž. No prostě se naskýtá opravdu spousta možností, jak si s vašimi venkovskými kamarády takzvaně pohrát.

Co se týče příběhu, nemůžu jinak, než jásat. Není zbytečně překomplikovaný, ale plný zvratů a překvapení, přestože někdy trochu předvídatelných. Pamětníci ocení přítomnost starých známých, jako Alberta Weskera, Adu Wong, již zmíněného Leona S. Kennedyho a jistě budou potěšeni novými postavami, na které taky jen tak nezapomenou. Příkladem za všechny budiž boss jménem Bitores Mendez, který jakoby z oka vypadl Rasputinovi. A tímto se dostávám k dalšímu bodu a tím jsou právě bossové. Je jich spousta, jsou tuzí, nápadití a to jak po stránce designerské, tak i po té druhé, herní. Na každého z nich budete muset zvolit odlišnou taktiku a zbraň. Připomnělo mi to dokonce chvilky s Dantem v Devil May Cry 3. Jedná se ostatně o totožné vývojáře, takže jakýpak údiv.

Takže hratelnost skvělá, příběh super, zvuk perfektní, už zbývá snad jen grafika. Musím říct, že je opravdu na co se dívat. Stabilní framerate, krásné textury, zajímavá hra světel a oslňující modely postav. Z pohledu nejmodernějších her dnešní doby na next-gen konzolích či PC asi někdo může namítnout, že grafika není zdaleka dokonalá, ale v rámci PS2 se jedná o naprostou špičku.
 
Celkové hodnocení? Vzhledem k tomu, že dokonalé věci se holt v našem světě nevyskytují, dá se i tu najít pár malých chybiček. Ty jsou však převážně kosmetického charakteru. Tím pádem se přikláním velmi vysokému hodnocení a vřele doporučuji tento herní skvost každému, koho alespoň trošku tento žánr zajímá.