Recenze hry: Quake 4

Doom a Quake, dvě naprosto klasické značky, kterými se společnost iD Software zapsala do srdcí hráčů i herní historie. První dva díly Quaka byly zcela revoluční. Asi úplně každý, koho bavily střílečky, alespoň okusil některou z z těchto výborných her, ať už v módu pro jednoho hráče nebo ve své době nejhranějším FPS multiplayeru. Po třetím čistě multiplayerovém pokračování, je zde čtvrtý díl, ve kterém převzali štafetu vývojáři ze společnosti Raven Software za pouhého dozoru iD Sotware.

Hra běží na enginu hry Doom 3, který je i na dnešní dobu velmi slušný, umožňuje vytvořit nádherné interiéry, famózní hrátky se světlem, poskytuje obstojnou fyziku a hlavně dobrou modifikovatelnost. Vývojáři se tentokrát nezastavili u (pro sérii) typických interiérů a koridorů mimozemské základny, ale do hry implementovali mnohem více venkovních pasáží než bylo v Doomu 3, nebyl to však zas tak dobrý nápad jak by se mohlo zdát, ale o tom později.

Příběh hry navazuje na Quaka 2, kde se hráč musel sám samotinký prostřílet hromadou nepřátelsky naladěných mimozemšťanů zvaných Stroggové až k jejich veliteli Makronovi a zabít ho. Zde začíná Q4. Jako mariňák Matthew Kane, člen elitní Rhino Squad, letíte v jedné z tisícovky výsadkových lodí na planetu Stroggos. Země je s nimi momentálně ve válce, protože Stroggové se vyznačují nepříjemnou vlastností pobrat co nejvíce lidských zajatců, implantovat jim pár kovových součástek do těla, hacknout jim mozek a začlenit je do vlastní armády. To si Země samozřejmě nenechá líbit a tak musíte do boje, který nezačíná zrovna šťastně - váš transportér je sestřelen přímo doprostřed bitevního pole. Naštěstí jste nebyli v transportéru sami, a tak máte za chvíli s sebou pár parťáků, kteří vám pomáhají se seznámit s novým prostředím.

Oproti Doomovi 3 je zde pár znatelných změn už od počátku. Tou nejzásadnější je mnohem více světla a taky baterka zabudovaná jak na základní pistoli, tak i na kulometu. Tím odpadá klasické Doomovské ustrašené plížení tmou, kdy se bojíte vytáhnout baterku jen proto, že by vás to zbavilo výhody střelby od boku. Také odpadají různé "lekačky", jako třeba znenadání vyletivší pařát ze dveří. Autoři to sice jednou, dvakrát zkusí, ale po zbytek hry se tím už nemusíte zatěžovat. Další výraznou změnou je přítomnost parťáků, která je celkem zásadní. Nejenže vám znatelně pomáhají, ale máte-li v partě medika nebo technika, tak v případě že zrovna nemají nic na práci, za nimi stačí dojít, namířit kurzor a zmáčknout levé myšítko. Díky tomu vás váš medik vyléčí nebo technik vám doplní brnění. Někomu se to jistě může zdát jako nehorázný cheat a on to cheat je, nicméně autoři si toho byli vědomi, a tak vám tuto výhodu poskytují prakticky jen v první čtvrtině hry. Technici mají ještě jednu výhodu - kromě toho, že jsou zásadní při plnění některých misí, tak vám čas od času vylepší nějakou zbraň z vašeho velmi bohatého arzenálu.

Zbraně samotné však byly pro mě tím nejrozporuplnějším prvkem ve hře. Sice má každá své využití a po této stránce jsou to všechno skvosty (odzkoušené v Quake 2 i 3), ale z výtvarného hlediska už to je horší a zvuky většiny zbraní jsou prostě otřesné. Asi nejlepší zvuk má kulomet, který zní jako kdyby někdo naklepával plech. Je zajímavé, že jakékoli další zvuky ve hře jsou perfektní. Dalším poněkud rozporuplným prvkem je, že nábojové bedny se vyskytují jen velmi zřídka, a tak většinou paběrkujete a jste nuceni používat co největší škálu zbraní, protože ve zbytku nejsou náboje. To by mi ani nevadilo, kdyby poslední zbraní, která vám takto zpravidla zůstane (vyjma granátometu a raketometu) nebyla absolutně nepoužitelná brokovnice. Většina nepřátel si totiž udržuje vzdálenost, na kterou je brokovnice prakticky nepoužitelná a ve chvílích, kdy by přišla k užitku, ji většinou nestihnete ani vytáhnout.

Po hratelnostní stránce je hra po většinu doby skvělá. V první půlce vám téměř neustále pomáhají mariňáci z různých jednotek, velitelství chrlí jeden příkaz za druhým a vy v zákopech likvidujete nepřátele. V druhé půlce zde kromě samotných nepřátel téměř nepotkáte živou duši (těch mrtvých však spoustu), potýkáte se s permanentním nedostatkem životů a snažíte se dostat až k Nexus - obrovskému mozku, který po Makronovi převzal velitelskou iniciativu. I když ve hře převládají koridorové pasáže, autorům se to podařilo chytře zaonačit tak, že vám to bude upřímně jedno. Každou chvíli se vám stane, že musíte někam jít a tou samou cestou se vrátit zpátky, prohledávat nazdařbůh místnosti a hledat další kanón, ke kterému váš technik dodá bombu, atd. Autoři hru také snažili hru různě zpestřit. Ať už se jedná o všemi médii dopodrobna rozebraný "dějový zvrat" uprostřed hry, který vám mimo jiné vynese vyšší kapacitu životů a štítů a vyšší rychlost, nebo naprosto parádní level, jehož první polovinu strávíte na dopravních pásech a vyhýbáte se různým pilám, bodákům a plamenometům.

Kapitola sama pro sebe je ztvárnění pasáží, ve kterých nasednete do nějakého vozidla, ať už jako podpůrný střelec nebo střelec a řidič v jedné osobě. Tyto místa považuji za největší slabinu hry. Kdyby trvaly poloviční dobu, tak by to tak nevadilo, ale přeci jenom donutit hráče ovládat něco, co se ovládá vyloženě příšerně a nutit ho sestřelovat pekelně rychle se přemisťující se objekty - to je fakt očistec a radši bych místo toho řešil nějaký puzzloidní problém.

Quake 4 je výborná hra pro zastánce žánru "doomovek", i pro klasické FPSkáře. Běží pod velmi výkonným a dnes už celkem nenáročným Doom3 enginem, má stále ještě velmi solidní grafiku, skvělé ozvučení, výbornou hratelnost a jedinými větší vadami na kráse jsou jízdní pasáže a výše zmiňovaný vzhled a zvuk zbraní.