Recenze hry: Primal

Primal byl původně plánován jako odpověď SONY na konkurenční Tomb Raider. Pro soupeření s herní ikonou měl hned několik předpokladů. Přitažlivou hlavní hrdinku, hraní za dvě zcela odlišné postavy, různorodá prostředí a soundtrack nadupaný tvrdou muzikou. A jak to celé dopadlo? Dozvíte se v této recenzi.

Úvodní video, nás zavede do rockového klubu, kde se Jennifer (hlavní hrdinka) baví se svým přítelem. Při odchodu z klubu jsou ale oba napadeni záhadným monstrem a Jenn zůstává bezvládně ležet na zemi. Na dalším záběru už Jenn leží na nemocničním lůžku a od doktora se dozvídáme, že utrpěla vážná zranění a je udržována v umělém spánku. Jakmile doktoři odejdou a v pokoji se setmí, vynoří se ze tmy záhadná bytost. Je to oživlý kamenný chrlič jménem Scree. Když přijde k Jennifer, vyšle k ní světelnou záři a Jenn procitne. Ale ne tak docela. Scree z jejího těla uvolnil jen její nehmotnou duši, zatímco tělo zůstává nadále ležet na lůžku v umělém spánku. Scree Jenn vysvětlí, že on i tvor, který ji napadl, přichází z jiného světa zvaného Immortalis, který existuje jen díky rovnováze dobra a zla. Zlý Abbadon ale rovnováhu narušil a jedinými, kdo se mu mohou vzepřít jsou právě Jenn a její přítel, který byl unesen. Jenn tak souhlasí, že se vydá do světa Immortalis a přivede svého přítele zpět do světa lidí.

Během hraní se ujmete Jenn i Screeho. Mezi postavami budete moci libovolně přepínat a zatímco ovládáte jednu, druhá vás následuje. Hra se skládá ze soubojů a logických hádanek, těžících především z rozdílných vlastností obou hratelných postav. Jenn je rychlejší, drobnější, výš vyskočí a umí plavat, Scree je obdařen větší silou a dokáže dokonce lézt po svislých zdech nebo chodit po dně. Kromě toho se umí vtělit do kamenných soch a jejich prostřednictvím ovládat různé mechanismy a občas dokonce bojovat. Na cestu vám také svítí pochodní a může vám hodit i záchranné lano. Avšak v okamžiku, kdy se začne schylovat k boji, zkamení a jako každý správný gentleman ponechá veškerou práci na něžnější polovině týmu.

Aby mohla Jenn s nepřáteli bojovat, musí se nejprve vtělit do jedné ze 4 démonických forem, které postupně získá. Krom toho, že při tom ztratí něco ze své krásy, získá fyzickou sílu, výdrž a v některých podobách dokonce schopnost plavat, skákat nebo zpomalovat čas. Souboje probíhají na blízko, ale namísto konkrétní zbraně máte jen jakousi světelnou energii, která se promění do podoby meče, lasa, dýk nebo bodáků, podle toho, v jaké démonické formě se zrovna nacházíte. Bohužel, bojovým sekvencím nebyla věnována pozornost, jakou by si tato hra zasloužila. Pro útok můžete využívat 4 tlačítka, kvůli špatné AI a absenci jakékoliv taktiky si ale s trochou štěstí vystačíte i s opětovným mačkáním jednoho tlačítka. Souboje tak začnou velmi rychle působit stereotypně a vzrušení z boje se vytrácí.

Zatímco vy (coby Jenn) bojujete s nepřáteli, Scree má jinou úlohu. Z mrtvých těl dokáže vysávat zbytkovou životní energii a tu pak předávat Jenn v podobě energie démonických forem. V podstatě je to taková vaše chodící baterka. Problémem je, že Scree jen málokdy vykoná nějakou práci sám od sebe. V praxi to znamená, že po dokončení každého souboje se budete muset přepnout, vysát z nepřátel všechnu energii, přepnout se zpátky na Jenn a energii přečerpat. To sice zabere spoustu času, ale jelikož vám souboje žádnou větší újmu nezpůsobí, nemělo by to příliš vadit. A pokud už na tom budete se zdravím hodně špatně, cestou narazíte na magické kameny, které Screemu energii kompletně doplní během pár vteřin.

Co se týče smrti, je hra docela vynalézavá. Jak už jsem se zmínil, hráč ovládá jen Jenninu nehmotnou část, zatímco její tělo leží v nemocnici napojené na přístroje. Pokud se vyčerpá vaše životní energie na nulu, ještě stále není vše ztraceno. V té chvíli se totiž ujmete Screeho a vaším úkolem bude doběhnout k nejbližší „hvězdné bráně“ (více později) a vytáhnout Jenninu duši zpět do světa Immortalis. Namísto časového limitu slyšíte jen tlukot Jennina srdce. Pokud tlukot utichne než se dostanete na místo, je po všem.

Zdaleka nejzajímavější část hry ale tvoří logické hádanky. Ty se odehrávají na rozlehlých prostorách a k jejich vyřešení budete muset zapojit obě postavy. Při jejich řešení pocítíte svěží závan originality, a jakmile pochopíte základní principy hry, neměli by vám činit potíže. Bohužel, při řešení některých hádanek vám častokrát nezbude než pobíhat po místech, kterými jste již prošli, tam a zase zpět.

Toho si autoři byli vědomi a proto vytvořili systém jakýchsi „hvězdných bran“, kterými je možné se v mžiku přemístit z jedné strany mapy na druhou. Je v tom ale háček. Vlastně dva. Tak za prvé těchto „hvězdných bran“ existuje jen několik na každé mapě a většinou na nedůležitých místech. Tím druhým problémem jsou mapy samy o sobě. Místo toho, aby zobrazovaly co je před vámi a kam všude můžete jít, ukáže se vám jen nejbližší okolí, ve kterém se zrovna nacházíte, a jak se dostat na místo kam potřebujete se můžete často jen domýšlet.

A jaký je tedy výsledný verdikt? Pokud by autoři hry více propracovali akční pasáže a mírně poupravili systém map, pak by Primal představovat pro sérii Tomb Raider vážnou konkurenci. Takto se ale jedná „jen“ o nadprůměrnou hru a slečna Croftová se nemusí zas tak obávat.