Recenze hry: Mercenaries: Playground of Destruction

„Vše, co vidíte můžete ukrást, řídit, zničit nebo použít jako zbraň.“ Tak nějak zní motto vojensky laděné akční hry ve stylu GTA – Mercenaries. Mercenaries se odehrává v Severní Koreji, zemi zpustošené a zbídačené neustálými konflikty, kde o nadvládu usiluje několik znepřátelených stran. Do toho všeho vstupujete vy jako žoldák organizace ExOps a snažíte se vydělat si peníze tím, co umíte nejlépe - válčením.

Na začátku hry dostanete na výběr ze tří charakterů. Na výběř je Švéd Mattias Nilsson, afroameričan Chris Jacobs nebo Angličanka Jennifer Mui. Kromě odlišných dialogů se postavy navzájem liší co do rychlosti, výdrže a schopností ovládat vozidla. Jedná se ale jen o nepatrné rozdíly, takže volba postavy nebude mít pro hraní samotné nijak významný vliv.

V průběhu hry budete plnit úkoly pro 4 různé frakce, kterými jsou Spojenci, Čína, Jižní Korea a ruská mafie. Ve většině misí budete bojovat proti Severní Koreji, ale čekají vás i úkoly, které jsou zaměřeny vzájemně proti ostatním frakcím. S každou stranou jste v nějakém vztahu, který může být od přátelského přes neutrální až po válečný, a pokud třeba pod vedením Jižní Koreje vypleníte čínskou základnu, ocitnete se s Čínou ve válečném stavu. Pak nezbývá než vztahy nějak vylepšit třeba podplacením čínského důstojníka.

Samozřejmě, že jako osamocený žoldák byste toho příliš nedokázali. Právě proto vám nabídne pomocnou ruku ruská mafie. Jakmile s ní navážete přátelské vztahy, zpřístupní vám svůj internetový e-shop, v němž si můžete objednat cokoliv, od dodávky zbraní přes vozidla civilní i válečná až po svržení bomb na vámi určené místo. V závislosti na vaší úspěšnosti se bude nabídka stále rozšiřovat. Pro doručení požadovaného zboží pak stačí označit dýmovnicí vaši pozici a do několika vteřin vám bude zásilka letecky doručena. Pro svržení bomb zase musíte laserem či satelitně označit místo dopadu a pak jen za pobrukování písně „Pec nám spadla“ pozorovat, jak se kupříkladu chemická továrna hroutí a mizí v oblacích prachu.

Ač je míra destrukce ve hře ohromující, přece jen úvodní motto neplatí stoprocentně. Zničit můžete cokoliv vyrobené člověkem jako třeba vozidla, budovy, mosty apod. Naproti tomu stromy, keře a hory jsou zcela imunní i proti leteckým útokům. S tím souvisí i volnost pohybu po mapě. Ačkoliv můžete jít kamkoliv se vám zachce, častokrát narazíte na neproniknutelnou překážku v podobě stromů, křovisek, či strmých hor a nezbude vám než pokračovat po silnici nebo helikoptérou.

Prostředí samo o sobě je docela chudé. Skládá se hlavně z horských hřebenů, mezi nimiž leží jednotlivé tábory, osady, či města s několika věžáky. Stísněnou atmosféru vojenského režimu podtrhují nevýrazné barvy v odstínech hnědé, šedé a zelené. To vše je navíc zahaleno do mlhy jakou nepamatují ani obyvatelé Silent Hillu. Na druhou stranu nemůžete v Severní Koreji čekat města hýřící barvami a pulzující životem s mrakodrapy až do nebes.

Podobné je to i s místní dopravou. Na silnicích se obyčejně nesetkáte s více jak čtyřmi druhy civilních vozů. U vozidel válečných je ale situace zcela jiná. Tady proti sobě stojí armáda skřípějících neohrabaných kolosů s ničivou silou na straně Severní Koreje proti rychlým modelům vyzbrojeným nejmodernějšími technologiemi na straně Spojenců. Setkat se můžete s lehce vyzbrojenými vojenskými Hummery nebo džípy, obrněnými transportéry, tanky, protiletadlovou technikou, helikoptérami i dělostřelectvem.

Co se týče jednotlivých misí, dovolil bych si malé srovnání se zakladatelem žánru – GTA. Zatímco v GTA jsou mise sice velmi různorodé, ale k jejich splnění vede většinou jen jedna cesta, v Mercenaries je tomu přesně naopak. Zdejší mise se dělí na dvě části. Tou první je 52 karet zastupující jednotlivé severokorejské důstojníky a pohlaváry, jež musíte zabít, popř. zajmout (podle toho se taky odvíjí finanční odměna). Druhou část misí vám zadávají jednotlivé frakce a jsou zaměřené především na zabíjení karet vysokých hodnot, nebo na úkoly typu zachraň, přivez, znič. Mise nejsou sice bůhvíjak originální, zato máte prakticky neomezené možnosti k jejich splnění. Můžete ukrást severokorejský džíp a v něm nepozorovaně vniknout na nepřátelské území, projet tankem přes barikády a rozpoutat opravdové peklo, ukrytý v kopcích sniperkou likvidovat hlídkující stráže, anebo použít řešení finální – kobercový nálet. Fantazii se meze nekladou a je jen na vás jak se k zadanému úkolu postavíte.

Na závěr recenze jsem si ponechal několik výtek. Ta největší patří umělé inteligenci. Jakmile se totiž ujmete kulometu namontovaného na libovolném vozidle, budou kolem vás nepřátelé většinou jen zmateně pobíhat a nechají se jeden po druhém odstřelovat. O to zarážející je, že zaznamenají vaši přítomnost pokaždé, když se přiblížíte na určitou vzdálenost, byť jste ukrytí za vozidly nebo zdmi budov. Jakékoliv plížení za zády a tiché zabíjení je tak prakticky vyloučeno. Další výhradu bych měl ke zvukové stránce hry. Tu doprovází na jedné straně atmosférická orchestrální hudba, na straně druhé pak nepříliš věrně zpracované zvuky motorů a několik opakujících se vojenských výkřiků.

I přes tyto chyby zůstává Mercenaries výtečnou hrou s neskutečnou hratelností a pokud je neomezená destrukce vaše gusto, budete doslova chrochtat blahem.