Recenze hry: Killzone 2
Vydavatel: Sony Computer Entertainment
Rok vydání: 2009
Recenzent: Libor Šebesta
Platforma: PS3
HW požadavky: -
Celkový
verdikt
Váš
verdikt
1
Vydání Killzone 2 bylo s napjetím očekáváno po dlouhá léta a stalo se jednou z nejvýznamnějších událostí ze světa PS3 roku 2009. Hra sklidila obrovský úspěch jak u hráčů, tak u herních recenzentů. S více než 2 miliony prodaných kusů si vysloužila 6. místo mezi nejprodávanějšími PS3 hrami minulého roku. Musím ale přiznat že FPS není můj oblíbený žánr, a proto, když se mi hra dostala do rukou, jsem k ní přistupoval bez jakéhokoliv očekávání s jistou dávkou skepse. Mé obavy byly však zcela zbytečné.
Příběh hry volně navazuje na události z prvního dílu, odehrávajícího se někdy v blíže neurčené budoucnosti. Potom co se lidstvo vzpamatovalo z bojů o planetu Vekta, napadenou nepřátelskými Hellghany, nadešel čas na odvetu. Jednotky ISA, jichž jste členem, zahajují útok na Hellghan, domovskou planetu Hellghastů, s cílem zajmout jejich vůdce Visariho a udělat přítrž jeho válečnému tažení.
Kdo by čekal, že se opět ujme jednoho ze čtyř vojáků z prvního dílu bude zklamán. Místo nich se ocitnete v kůži seržanta Sevchenka, člena týmu Alpha. Ale nebojte, i na setkání se starými známými dojde. V boji vám budou pomáhat ostatní členové Alpha týmu v podobě užvaněného Natka, technika Gorza a starého známého Rica. Ačkoliv se vaše cesty mnohokrát rozdělí, většinou vás bude doprovázet alespoň jeden z parťáků. Jejich umělá inteligence je poměrně slušná a v boji vám budou vítanou oporou. Vaši parťáci navíc nemohou zemřít. Pokud je někdo z nich vážně raněn, zůstane ležet na zemi, dokud mu vy nebo některý z kolegů nepomůže. To ovšem neplatí pro vás. Při každém zranění obrazovka zrudne a jakmile se ocitnete na hranici života a smrti ztratí se všechny barvy. Pokud se ani tehdy nestačíte ukrýt do bezpečí, kde se vám zdraví postupně obnoví, hra pro vás při dalším zásahu končí.
Systém krytí za překážkami je vůbec velmi důležitým prvkem. Hra je rozdělena celkem na tři obtížnosti přičemž po jejím dohrání se vám odemkne čtvrtá, nejtěžší. Pokud zvolíte nejnižší obtížnost, budete si moci cestu mezi nepřáteli s trochou cviku proklestit i nožem. Naopak při nejvyšší je přímý útok na více než jednoho nepřítele vyloženě sebevraždou. Řešením je systém krytí, kdy se stisknutím tlačítka přitisknete za nejbližší překážku a vykláníte se jen při střelbě. Inteligence vašich nepřátel je ale velmi vysoká a tak od nich můžete očekávat úplně to samé. Navíc hodně vydrží, takže hrajete-li na nejvyšší obtížnost, strávíte hodně času čekáním v úkrytu na vhodný okamžik, přičemž ztráta nervů rovná se ztrátě života.
Ačkoliv se hra odehrává v budoucnosti, nečekají vás tu žádné vyloženě futuristické zbraně. Váš arzenál tvoří nejrůznější útočné pušky, kulomet, brokovnice, sniperka, raketomet nebo granátomet. Zvláštní pozornost si zaslouží plamenomet, elektrická puška nebo zbraň vystřelující hřeby, jež nepřítele přišpendlí ke zdi a následně vyhodí do povětří. Aby hra působila realisticky a zároveň vás nutila takticky uvažovat, dovolí vám nést vždy jen dvě zbraně, přičemž jednu si zvolíte dle libosti a tou druhou je 9MM pistole nebo kolt s neomezenou municí pro případ nouze. Mnohokrát se chopíte i připevněného kulometu a vyzkoušíte si i střelbu z tanku nebo bojového mecha.
Čím hra zaujme na první pohled je její grafika. Detailní do sebemenších podrobností je sama o sobě obrovským lákadlem, ačkoliv lokace jež navštívíte jsou poněkud monotónní. Procházíte většinou městskými čtvrtěmi, polorozbořenými budovami a halami v neustálém obklíčení plechu, betonu, ostnatého drátu a suti, to vše v tmavých barvách. Zkrátka nic pro příznivce Greenpeace. Kolem vás se stále něco děje, explodují nálože, umírají lidé a to vám dává pocit, že jste jen pouhým pěšákem v obrovské mašinérii. Hra vás nenechá ani na chvíli odpočinout a žene vás z jedné akce do druhé a než si všimnete, že zabíjení nepřátelských vojáků je jedinou náplní hry, bude po všem.
Právě délka hry je největším mínusem. Celou jí projdete za nějakých šest hodin, což je i na FPS trestuhodně krátká doba. Tento fakt naštěstí zachraňuje online režim zvaný Warzone až pro 32 hráčů, který hned tak neomrzí. Na výběr dostanete z osmi různých map s klasickými úkoly jako obrana místa, ochrana parťáka, obsazení pozic, zničení cíle atd. A teprve ve hře proti skutečným hráčům se ukáže, jak dobří skutečně jste. Ty, kteří nejsou připojeni k internetu jistě potěší offline mód Skirmish, který nabízí to stejné jako Warzone, ale namísto skutečných hráčů řídí ostatní postavy umělá inteligence.
Pokud jde o závěrečné zhodnocení, už z úvodu vám musí být zřejmé s kým máte tu čest. Killzone 2 je prozatím nejlepší FPS střílečkou jaká je na PS3 k dostání, jejíž jedinou slabinou je krátká herní doba. Pro všechny příznivce žánru povinnost, pro ostatní správná volba.