Recenze hry: Ishar: Legend of the Fortress

Za devatero horami a devatero řekami se nachází nádherná země Kendorie se spoustou pokojných obyvatel ve městech i vesnicích, se zlotřilými padouchy i statečnými hrdiny. Tuto zemi si vybral za cíl svých dobyvačných snah zlý mág Krogh, který dlouho sbíral ve své pevnosti Ishar síly na své válečné tažení. Netrvalo dlouho a byl natolik silný, aby mohl vytáhnout se svými magickými armádami a celou zemi si podrobit. Statečný válečník Aramir se těsně před invazí rozhodl, že se pokusí hrozbu Krogha zastavit. Procestoval celou zemi křížem krážem, spojil své síly s rangerem Kyrianem, mágem Zeloranem a Bezejmeným mnichem. Společnými silami osvobodili čarodějnici Morgulu, která proti Kroghovi už jednou bojovala. Za svůj souboj tehdy draze zaplatila tím, že byla na jeho konci transformována v malé prasátko. Ona jediná ovládala kouzlo, které mělo být schopné Krogha porazit. Čekala je ale ještě dlouhá cesta, než byli všichni natolik mocní, aby se mohli Kroghovi postavit v jeho vlastní pevnosti. Mezitím potkali několik stárnoucích hrdinů, kteří proti podobné hrozbě již bojovali a byli schopni jim pomoci. Dozvěděli se, že musí shromáždit pět runových tabulek a nalézt prastarý talisman Silmarils. V temném dungeonu, plném obživlých kostlivců nalezli nádobu na míchání lekvarů, což jim později mnohokrát zachránilo krk. Porazili obrovského rytíře, kterému sebrali jeho magickou helmu, umožňující vidět neviditelné. Zabili neviditelného Brozla, kterého připravili o prsteny, chránící před dračím dechem. Pobili hromady goblinů, vlkodlaků, nepočítaně zákeřných lupičů, hrdých barbarů i nebezpečných kouzelníků. Po mnoha a mnoha strastech, kdy nesčetněkrát pohlíželi smrti do tváře, se probojovali na nejvýchodnější cíp Kendorie, kde v Isharu Krogh hotovil temná vojska k útoku. Bojem zocelená družina nakonec stanula Kroghovi tváří v tvář a Aramir jej v divokém souboji proklál svým mečem…

Ishar: Legend of the Fortress je první díl z legendární trojdílné série, který v roce 1992 přinesla dnes již neexistující francouzská firmy Silmarils. Jedná se o volné pokračování jejich předchozího počinu - Crystals of Arborea a některé postavy z Crystals také v Isharu potkáte. Narozdíl od většiny tehdejších dungeonů (RPG, založených na obdobných principech, jako nesmrtelná legenda Dungeon Master) se odehrává skoro celý ve venkovních prostorách, za vnitřní prostory se dají označit maximálně dva dungeony a (s přimhouřením obou očí) dvě města.

Začínáte jako již zmíněný válečník Aramir a vaším úkolem je porazit Krogha. Na své cestě potkáváte (jak ve vesnicích a městech v krčmách, tak ve volné přírodě) spoustu postav a můžete či nemusíte je přibrat do party, která finálně čítá maximálně pět hrdinů. Při pokusu o přijmutí postavy do stávající party členové party hlasují o jejím přijetí či nepřijetí, stejně jako při pokusu kohokoli z party vyloučit. Postavy v partě se totiž navzájem snáší či nesnáší (trpaslíci vs. elfové, orkové vs. kdokoli jiný) a může se stát, že na sebe v krajním případě i zaútočí. Když se vám nepodaří někoho z party vyloučit, tak jej můžete zabít. Pokud ale měla zabitá postava v partě přítele, tak ten zabije zase onoho „atentátníka“ a klidně se může stát, že vám nakonec v partě zůstane jeden živý člen.

Mezi postavami najdete spoustu klasických povolání (warrior, paladin, ranger, wizard, priest, thief) spolu s naprosto ojedinělými kousky (occult monk, witch, spy) a každé povolání je pochopitelně zaměřené jinak, třeba takový thief nebo spy na to, aby při prvním spánku utekl se všemi vašimi penězi J Postupně získáváte klasicky lepší a lepší zbraně a brnění (jejich používání je podmíněné určitou hodnotou síly spíše než povoláním), jenom jich ve srovnání s ostatními RPG není nijak závratný počet. Mám-li být konkrétní, brnění je okolo pěti druhů plus nějaké dvě róby, štíty jsou dva a zbraní asi patnáct. Přesnější statistiky zbraní však nenajdete ani v manuálu, zbraně mají dané bonusy (třeba +2), čím větší bonus, tím větší poškození. Různá povolání hrdinů ovládají různá kouzla, z volně dostupných přísad můžete míchat v již zmiňováné nádobě různé lektvary, ať už běžného užití (doplnění fyzické a psychické energie, nezranitelnost) či questového ražení (proměna z prasete na člověka, výplach mozku, zlomení očarování).

V každé vesnici nebo městě je několik domů, do kterých můžete vstoupit. Většinou je to již zmíněná krčma, dále magický seminář pro naučení nových kouzel, obchody se zbraněmi, brněními a alchymistickými přísadami, budova pro speciální trénink vlastností, kde se můžete za nemalý obnos pokusit zvednou některou ze základních vlastností, a v neposlední řadě různé zvláštní budovy s NPC, která přispějí radou či zadají úkol. S každým máchnutím zbraně postavě klesá ukazatel fyzické energie, která se doplňuje jídlem nebo lektvary, čím je její úroveň menší, tím také klesá pravděpodobnost zásahu a při nule postava vůbec nemůže útočit. Stejně tak klesá úroveň energie psychické při kouzlení, která se pro změnu doplňuje spánkem a lektvary.

Ishar doslova přetéká zajímavými nápady, ať už se jedná o celkové zasazení do volné přírody, alchymii, vztahy mezi postavami, obskurní povolání, celou záležitost s čarodějnicí Morgulou nebo bojové formace, při kterých je třeba možné slabého kouzelníka obklopit silnými válečníky atd. Najdete zde však také nemálo nedotažených věcí. Především se jedná o maximálně dosažitelnou desátou úroveň vašich postav, kterou budete mít s kýmkoliv po pár bojích. Částečně to kompenzuje drahé zvedání síly a ostatních vlastností, takže mít „nabušenou“ partu přece jen chvilku potrvá. Vytknout by se dalo i trošku nepohodlné sesílání kouzel, kde se musíte narozdíl od druhého dílu proklikávat textovým menu. Na misku vah bych ještě přidal statické nepřátele (spousta z nich vás nepronásleduje, takže je můžete v pohodě ustřílet z dálky), častou nutnost konzumace chleba kvůli obnově fyzické energie (každá postava navíc může nést jenom velice omezený počet, takže se nutně člověk vrací často do města) nebo nešikovné přehazování většího počtu předmětů či peněz mezi jednotlivými postavami. Spousta záležitostí z managementu postav mi není doteď jasná, např. už zmíněné zcela neprůhledné působení damage neboli poškození s jednotlivými zbraněmi, to samé v podstatě platí i u kouzel, nerozumím přítomnosti zcela nevyužité dovednosti „jazyky“, nevím, kdo se může naučit jaké kouzlo atd. Malinko mi vadilo, že klíče jsou vzhledově dvou různých typů a popis je u všech jenom key - v momentě, kdy jich máte ve finálním dungeonu osm, tak chvilku trvá, než najdete ten správný. A finálně - přestože se autoři zahraničních i domácích návodů tváří jinak, Krogha je nejjednodušší a nejrychlejší usekat jednou postavou s mečem. Morgulino kouzlo trvá dlouho a než namícháte lektvar tak je zpravidla po vás.

Každopádně spoustu z těchto nedotažených nápadů dotáhli programátoři ve druhém dílu, který je nejlepší z celé série. Přes všechny své chybky je první Ishar těžká klasika s nádhernou pohádkovou atmosférou a na svou dobu úžasnou ručně kreslenou grafikou, u které se francouzský umělecký styl jednoznačně nezapře. Pokud jste RPG a staromilsky pozitivní, běžte do toho klidně i dnes. Já sám jsem Ishar poprvé dohrál nyní na počátku roku 2008 v DOSBoxu a bavil jsem se přímo královsky. A mimochodem, velmi příjemné je, že svou vytrénovanou partu můžete kdykoliv přenést do dalšího dílu trilogie...