Recenze hry: Hearts of Iron

Píše se rok 1936 a svět se pomalu začíná blížit k novému celosvětovému konfliktu. Ve Španělsku je občanská válka, Německo v čele s Hitlerem obsazuje Porýní a mohutně začíná zbrojit, Itálie před rokem napadla Habeš a na dálném východě Japonsko terorizuje Mandžusko. Přišel čas vrátit se do minulosti…

Paradox Entertainment je firma, která na poli strategií není žádným nováčkem. Z jejich pera světlo spatřila známá, dnes už třídílná série Europa Universalis, či méně známější Victoria, lehce rozporuplný Diplomacy a několik dalších her. Hearts of Iron je tedy strategie. Ne, Hearts of Iron je STRATEGIE, která vás zavede do tohoto nelehkého období mezi rokem 1936 a 1948. Chopíte se role vůdce zcela libovolného státu a pokusíte se ho provést 2. světovou válkou. Zajímavé je, že vůbec není jisté, zda vlastně nějaká válka bude. Velmi záleží na tom, za koho budete hrát a kdo bude vašim protivníkem, záleží na vašich diplomatických vlivech a celé řadě faktorů.

Když se řekne realtimová strategie z Druhé světové války, většina lidí, kteří nějakou realtimovku hráli, si okamžitě vybaví Blitzkrieg, Company of Heroes, Sudden Strike nebo cokoliv podobného z dnes již několika desítek podobných titulů. Srovnávat Hearts of Iron s těmito hrami je však velmi ošidné, protože tohle je realtimová strategie úplně jiného ražení. Pokud bych měl vůbec k něčemu hru přirovnat, pak by to byla spíše Civilization zasazená do jednoho období a zbavená tlačítka „Ukonči tah“ aneb přenesena do realtimu.

O co tedy jde. Zatímco třeba v Blitzkriegu máte k dispozici pár tanků a stovku vojáků a zúčastníte se nějaké lokální přestřelky, Hearts of Iron se zabývá konfliktem zcela globálně. Vezměme to tedy popořadě. Na začátku si zvolíme svůj národ (napoprvé bych asi doporučil nějakou velmoc, protože hrát za Československo může být trochu velké sousto). Německo, Rusko nebo Japonsko se mi jeví jako ideální národy, protože nejsou vázány nějakými velkými pakty, mohou si dělat relativně co chtějí a jsou dost silné na to, aby s nimi člověk něčeho významného dosáhnul (má volba byla mimochodem Německo). Máte pod kontrolou všechny významné oblasti, které jsou pro činnost státu důležité – celkovou produkci průmyslu, diplomacii i válčení. Průmyslová produkce se dělí mezi výzkum, výrobu nových jednotek + přezbrojování stávajících jednotek, dále zásobování vašich jednotek na frontě a zásobování vlastního obyvatelstva.

Státy jsou rozděleny na jednotlivá území. Ty mají své charakteristiky, které určují jak moc jsou klíčové pro ty, kdo je vlastní. Za prvé se na nich mohou těžit některé ze čtyř klíčových surovin (ropa, uhlí, železná ruda a guma), které jsou potřeba pro výrobu a provoz vojenských jednotek. Dále je to průmyslová výroba, která určí, kolik produkčních bodů dané území produkuje a počet odvedenců, které je schopno území produkovat. Pak je zde infrastruktura, která určí, jak rychle se budou přes území přesouvat jednotky a nakonec různá obranná vylepšení, typu pevnosti, námořní pevnosti a protiletadlové baterie.

Výzkum je zpracován naprosto bravurně. Je rozdělen do 14-ti klíčových oblastí jako jsou pěchotní zbraně, pancéřové jednotky, ponorkový výzkum, výzkum raketových technologií, výzkum elektroniky, průmyslový vývoj, různé typy doktrín a podobně. Jednotlivé technologie na sebe zcela logicky navazují, pokud chcete třeba dosáhnout vývoje nového typu středního tanku, musíte vynalézt „zužitkování zkušeností z počáteční fáze války“, nový typ pancéřování, pohonnou jednotku složenou ze tří podkategorií, příslušný kanón a prototyp k danému tanku. Každá tato kategorie má samozřejmě provázanost s dalším výzkumem, takže nelze vyvíjet 75mm kanón, pokud nemáte technologii 50mm kanónu. Na rozdíl třeba od Civilization, kde vyvíjíte v jednu chvíli jednu technologii, zde můžete zároveň pracovat bez problému na 20–ti i více projektech, takže je třeba opravdu sledovat, kam chcete v které oblasti dojít. Jinak se vám klidně může stát, že se najednou ukáže, že klíčový výzkum, ke kterému míříte a téměř k němu již došli, potřebuje ještě výzkum technologie z jiné oblasti, který zabere 164 dní... Je prostě velmi dobré si plánovat co potřebuji vynalézt a jak se k této technologii dostanu, protože mimo již zmíněné se s velkou pravděpodobností do konce hry neprokoušete celým vývojovým stromem ve všech oblastech. Výzkum v Hearts of Iron je na bezkonkurenčně nejlepší úrovni ze všech her, co jsem měl možnost vidět.

Výroba vojenských jednotek je docela logická. Pěchotu a pancéřové jednotky vyvíjíte po divizích, letectvo po eskadrách a loďstvo buď po flotilách u menších lodí nebo jednotlivě u velkých plavidel. Každá taková jednotka stojí určité produkční body a vybudujete ji za určitou dobu. Postavit letadlovou loď kupříkladu trvá na počátku více než dva roky (existují technologie, které urychlují budování těch kterých typů jednotek). Pokud tedy podniknete odvážnou námořní bitvu, do které zapojíte většinu svého loďstva, a potopíte si s protivníkem vzájemně většinu lodí, nebudete mít prostě hodně dlouho co poslat na moře. Stejně jako ve výzkumu je tedy dobré plánovat dopředu, pokud chci provést vpád přes moře, měl bych vybudovat dopředu nějaké transportní lodě atd.

Diplomacie skýtá možnosti spojovat se do aliancí, vyhlašovat války, žádat po menších národech území, ovlivňovat národní politiku u jednotlivých zemí, vyměňovat si technologie se svými spojenci apod. Na druhé straně je potřeba podotknout, že právě diplomacie je asi nejslabší část Hearts of Iron, protože jsem se za celou hru omezil v podstatě na vyhlašování války, připojování podrobených zemí a sem tam jsem poskytnul nějakou technologii do Československa, které jsem z loajálnosti neobsadil J

Dostáváme se k k váčení, což je asi to, oč tu hlavně běží. Na začátku je potřeba podotknout, že bitvy jsou zde zobrazeny zcela schematicky. Nečekejte žádné stovky malých tančíků střílejících svými dělíčky po sobě. Pokud dojde k bitvě, objeví se obrazovka, kde proti sobě vidíte síly své a síly nepřítele, které se postupně ztenčují podle toho, kdo má převahu. Mimoto máte přehled o všech bonusech a postizích, které bitvu ovlivňují. Faktorů je celá řada a opět v rámci bojů těžko najdeme ekvivalent v podobné mainstreamové hře. Výsledek ovlivní počet nasazených jednotek, jejich technologická vyspělost, fakt, zda jsou v plných stavech, zda mají plnou organizaci, zda jsou zakopané či čerstvě příchozí, dále průběh ovlivní nasazení generálové, přítomnost pevností na bojišti, terén, na kterém se bojuje, počasí, případná noční doba, nejrůznější podpůrné doktríny, které můžete vynalézt, vzdálenost zásobovacích linií, fakt, zda je nepřítel či vy obklíčen, případně zda probíhá útok z více stran a pár dalších věcí. Vypadá to složitě, ale vše je velmi velmi logické. Bitvy probíhají nezávisle na sobě a někdy musíte sledovat třeba tři bitvy zároveň. Naštěstí má hra pauzování a velmi jemné nastavování rychlosti času.

A teď jak to celé funguje. Musím říct naprosto výborně. Neustále řešíte celou řadu věcí. Příklad jedné horké chvíle: Snažíte se blokovat Gibraltar s velkou částí své flotily, protože se tam hrne nesmírné množství spojeneckých lodí a neustále tam probíhají nějaké šarvátky. Musíte „točit“ poškozené lodě za ty, které přišly z výroby či opravy. Do toho vám v Severní Africe Spojenci udělají nepříjemný výsadek, který musíte zahnat zpět do moře. Zároveň jste se rozhodli dobýt Perský záliv, protože vaše zásoby ropy se velmi ztenčují a hrozí ochromení celého průmyslu, takže tam míří většina vašich tankových divizí podporovaná bombardéry. Mimoto se průběžně Angličané snaží podnikat nálety na vaše postavení ve Francii, takže tam koncetrujete jádro vašeho stíhacího letectva.

Fantastický je smysl pro detail, ve hře je opravdu spousta drobností, které vás mile překvapí. Těžko všechno vyjmenovat, tak jen ve zkratce, již lehce nastínění generálové mohou velmi ovlivňovat průběh bitev. Každý z nich má nějaké vlastnosti a případně speciální schopnosti, které ovlivní určité typy jednotek, pokud ho vhodně přidělíte. Skvělé! Do funkcí ministrů můžete přidělit osobnosti, které dávají bonusy pro určitá odvětví, opět je na vás, koho do funkce dosadíte. Kupříkladu v námořním průmyslu Německa vám Erich Raeder umožní zrychlit produkci bitevních lodí a torpédoborců o 10%, ale zároveň zpomalí produkci letadlových lodí o 15%. Jednotky jako takové se dají upgradovat na lepší či postupně vybavovat zařízením, které vynaleznete. Nově zbudované jednotky nejsou bojeschopné, protože nemají organizaci, takže z boje utečou. Můžete seskupovat jednotky do armád a nazvat si je třeba kvůli přehlednosti i hratelnosti podle dobových označení. Systém zásobovacích konvojů je také super, stejně jako ponorkový boj proti nim atd.

Ale abych jen nechválil. Minusy tu jsou. Tak zaprvé manuál by potřeboval tak minimálně dvojnásobný rozsah. Spousta věcí a herních principů vůbec není objasněna a hráč na ně příjde až v průběhu hry nebo když zapátrá po internetu. Princip fungování paravýsadků, princip fungování konvojů, princip světového trhu se surovinami, fakt, že pokud se jednotka dostane na území s nulovou infrastrukturou (třeba poušť), tak se začne v podstatě pomalu rozkládat, spousta informací prostě v manuálu není nebo je tam jen lehce nastíněna. V oblasti výzkumu se některé vynálezy vylepšující stávající jednotky aplikují automaticky, jiné je potřeba aplikovat upgradováním jednotlivých jednotek. Problém však je, že není zcela jasné, které technologie jsou pro upgradování a rovněž není naznačeno, zda daná jednotka už dané technologie má nebo ne, prostě mohu dát upgrade a ve výsledku vůbec nemusím tušit, čím jednotku upgraduji. To mi přijde poměrně klíčové, když už umístím jednotku na několik týdnů mimo provoz. Dále vývojový strom je sice geniální, ale postrádá trochu přehlednější přesuny mezi spjatými technologiemi nebo nějakou možnost podívat se na celý vývojový strom k tomu danému vynálezu. Navíc pokud objevím novou technologii, napíše se mi zpráva „objevili jste to a to“, ale už se nevypíše v jaké oblasti došlo k objevu. Člověk musí občas docela složitě dohledávat, co to bylo za technologii (pomůcku najdete v následujícím odstavci). Co mi také vadí je problém letectva, kdy z nějakého důvodu počítač nedostává postihy pro příliš velké množství perutí na jednom území, zatímco já dostávám postihy ačkoliv bych je neměl mít. Dost to znevažuje některé vzdušné bitvy, naštěstí nejsou tak důležité jako bitvy pozemní či námořní - většinou.

Pro odlehčení uvedu pár pomůcek - řada herních mechanismů je dobře vysvětlena na fóru pro tuto hru, které naleznete na http://forum.paradoxplaza.com/forum/forumdisplay.php?f=130 pod sekcemi Paratroopers FAQ, Convoy FAQ, atd., texty jsou v angličtině. Jako pomoc při vyhledávání jednotlivých objevů ve výzkumu, zde je stránka, kde jsou všechny vypsány, já jsem ji měl spuštěnou při hře a sem tam se podíval - http://core.eufi.org/techtree.htm#09 (upozorňuji, že je stránka v angličtině, takže pro ty, co mají českou verzi hry to zas takový přínos není). Dále ke hře vyšel takzvaný „Community User Manual“ neboli manuál vytvořený fanoušky, který už mnohem lépe vysvětluje všechny principy hry. Tento manuál jsem umístil jako poslední screenshot ke ztažení (ten, který se nechce zobrazit), můžete si ho stáhnout, ale je nutné koncovku přejmenovat na pdf (pochopitelně není v jpg), manuál je také v angličtině.

Zpět k recenzi a technické stránce věci. Grafika jako taková je velmi schematická. Základem je herní mapa, která má kvůli přehlednosti barevně rozlišená území podle parametru, který si zvolíte. Jednotky jsou ztvárněny ikonami a symboly u nich s tím, že je vidět, zda jsou v pohybu, na místě či bojují. Dovedu si představit grafický posun směrem, který třeba udělala  Civilization IV, ale to je mnohem novější titul, takže pro rok 2004 je to myslím docela odpovídající. Jednotky by určitě mohly být ještě více rozlišeny, aby bylo vidět, který typ je zrovna na bojišti, stačily by nějaké drobné detaily. Výhodou je, že hra má opravdu na dnešní dobu směšné hardwarové nároky a běží i na noteboocích staršího data. Zvuky jsou téměř nulové, jen u bitvy slyšíme bitevní vřavu a při přesunech letadel řev jejich motorů. Opět bych asi nečekal nic moc jiného, odpovídá to typu hry. Hudba je dobová a kupodivu mne nevadí ji poslouchat i po tak dlouhé době, kterou jsem HOI hrál.

Shrnuto podtrženo. Mohu si stěžovat 10x na nedokonalosti, které by chtělo dotáhnout, ale to nic nemění na faktu, že mne Hearts of Iron naprosto zhypnotizoval a několikrát po sobě přiměl vstát od počítače až v 7 hodin ráno. Pokud si dáte za cíl dobýt větší část světa či celý svět, budete mít co dělat. Válečné měsíce, kdy probíhají nejintenzivnější boje se střídají s obdobím, kdy provádíte přesuny a přípravy na další boje. V dobách nejintenzivnějších bojů vám jeden válečný měsíc může klidně zabrat 4 hodiny reálného času, takže se připravte, že 150 hodin vám Hearts of Iron bez problému zabere. Bude to ale 150 hodin zatraceně dobré zábavy. Hearts of Iron není určitě pro děti, asi ani většinu dámského osazenstva, není ani pro ty, kteří se soustřeďují v prvé řadě na grafiku. Ta část dospělejšího publika, kterou zajímá především zábava a hratelnost a chce si opravdu solidně zahrát na stratéga si ale Hearts of Iron výborně užije. Napsal bych, že Hearts of Iron je dosud nejlepší válečná realtimovka, co jsem kdy hrál, ale to by mne asi klasičtí RTSkaři lehce ukamenovali, takže „jakože jsem nic nenapsal“.