Recenze hry: Dungeons & Dragons Tactics

Dungeons & Dragons Tactics (dále jen DDT) představuje převod dnes již klasického stolního RPG na obrazovky handheldu PSP. Jak už název sám vypovídá, jedná se o RPG taktické, takže komu není cizí například Lord of the Rings Tactics nebo Jeanne D´Arc, má o stylu celkem jasno. Samotná hra vychází z pravidel Dungeons & Dragons verze 3.5  a odehrává se v jednom z nejnovějších D&D světů, konkrétně Eberronu. A jak se tedy hraje? Záleží na tom, zda máte rádi svět Dungeons & Dragons a strategická RPG vůbec.

Příběh DDT není nikterak složitý či překvapivý, spíše by se dal přirovnat ke klasickému fantasy klišé plné draků, vzácných artefaktů, záchrany království atd. Lze si sice vybrat cestu dobra či zla, tato volba má ale prakticky vliv jen na cíl vítězství v jednotlivých misích, tedy například, zda bude hráč bránit pevnost lesních elfů před nájezdníky nebo ji dobývat. Žádné vedlejší dějové linie či zvraty ve stylu Baldur´s Gate se tak nekonají a hra je striktně lineární (možnost občas zvolit, která mise bude splněna dříve a která později, snad ani nelze počítat). Samotný děj je vyprávěn prostřednictvím jednoduchých textových oken, při zobrazení statického obrázku hlavní postavy a aktuálně hovořící NPC na rovněž statickém pozadí. Tedy žádné animace, mluvené slovo či dokonce CGI filmy, což v případě hry typu RPG zcela jistě zamrzí (zvláště pak při srovnání například s Lord of the Rings Tactics, kde jednotlivé mise uváděla vždy odpovídající pasáž z filmu).

Co na druhé straně lze vyzdvihnout, je tvorba vlastní hlavní postavy a celé družiny, která je na možnosti handheldové hry provedena skutečně detailně a znalce pravidel D&D velmi potěší. Osobně jsem při vytváření jednotlivých postav strávil minimálně hodinu (a spíše i víc). Na výběr je tradiční řada ras jako člověk, elf, trpaslík, z povolání pak klasicky barbar, bard, cleric, druid, fighter, monk, paladin, ranger, rogue, sorcerer a wizard, nově potom psionic a psychic warrior. Na správné volbě vaší party do velké míry záleží celkový úspěch. Je proto nejlépe jít tradiční cestou a zvolit „od každého druhu něco“. Jednotlivé postavy sice lze dotvářet i v průběhu hry, nicméně tuto možnost využijete velmi zřídka. Zkušenosti totiž ve větší míře získávají pouze charaktery účastnící se dané mise a pro hru je plně dostačující (a ideální) hlavní hrdina a jeho pět následovníků, které můžete do bitvy vzít. Osobně jsem k nim využíval ještě 1-2 postavy, které ale zůstávaly v záloze prakticky pouze pro skladování věcí.

Pokud máte partu připravenu, je čas vrhnout se na dobrodružství. Hru samotnou lze rozdělit do dvou fází – pohybu po mapě světa a dále plnění jednotlivých misí. Na mapě světa se pohybujete po stanovených cestách do jednotlivých míst, která se v průběhu hraní odkrývají, podobně jako například v již zmíněné Jeanne D´Arc či Final Fantasy Tactics. Města a vesnice využijete převážně k nákupu zbraní a vybavení, případně krátkému rozhovoru a zadání úkolu. Mapa světa je zpracována jednoduše, ale přehledně a zcela plní svůj účel. Lokace, které můžete nově navštívit jsou samozřejmě graficky zvýrazněny.

Hlavní náplní hry jsou samotné mise, spočívající v bojích vaší družiny s protivníky. Misí je dohromady kolem třiceti, takže hra jistě vydrží docela dlouho. Bojiště je rozděleno čtvercovou sítí, po které se postavy pohybují. Již k samotnému pohybu postav mám jednu zcela zásadní výtku. Pohyb postav po lokaci je totiž nesmírně zdlouhavý, a to vzhledem k faktu, že musíte vždy pohybovat jednou postavou po druhé, přičemž maximální délka pohybu odpovídá vlastnostem daného charakteru. Nejenže tedy nelze označit celou skupinu a najednou s ní pohybovat, ale postavy pomalejší zaostávají a značně brzdí postavy rychlejší, a to i ve fázích, kdy na scéně nejsou nepřátelé. Ve spojení s dosti nepřehledným ovládáním, o němž ještě bude řeč, je pohyb z jedné strany bojiště na druhý dost útrpný.

Vlastní boj probíhá na tahy, kdy se jednotlivé charaktery a nepřátelé střídají dle iniciativy, každá postava může provést vždy pohyb o určitý počet polí a následně akci – útok, seslání kouzla, použití předmětu apod. Nepřátelé jsou rekrutování z řad klasických monster světa D&D, tedy obligátní skřeti, vlci, kostlivci a banditi, v pozdějších fázích pak mindflyeři, beholdeři či draci. Velkou podivností je možnost sbírat poklady nacházející se v truhlách a další předměty jen do té doby, než jsou splněny cíle dané mise – tedy prakticky vybití veškerých nepřátel. Poté totiž mise končí a není možné si lokaci projít a poklady posbírat, do skončené mise se nedá ani vrátit za účelem jejího opakování a případného navyšování levelů vašich hrdinů. Ačkoliv je tento postup celkem logický, jedná se z hlediska hratelnosti o jasný nedostatek, protože nejenže na sbírání věcí není často při boji čas, ale samotné sbírání je opět díky ovládání přes několik menu zdlouhavé. Navíc při předávání předmětů mezi charaktery musí z nepochopitelných důvodů nejprve jedna z postav předmět položit na zem, aby jej následně mohla jiná sebrat. Obtížnost jednotlivých bojů se liší, nicméně až na několik výjimek je celkem přijatelná a pro znalce D&D spíše pohodová. Opakem mi pak připadala závěrečná bitva, kdy jsem očekával tuhý boj mých naboostovaných a po zuby vyzbrojených postav. Ten se však nekonal a závěrečný boss padl po několika kolech.

Jak už jsem naznačil výše, největším kamenem úrazu DDT je složité ovládání jednotlivých postav, kdy se veškeré akce zadávají prostřednictvím několika menu a podmenu, a to i neustále opakované úkony jako pohyb a útok. Hra samotná proto nemá nikterak rychlý spád a vyžaduje značnou dávku trpělivost. Stejně zdlouhavým a neobratným způsobem pak probíhá výměna předmětů, leveling a správa vlastní družiny.

Z hlediska technického lze vyzvednout grafické zpracování jednotlivých bitevních prostředí, navštívíte vesnice, lesy, zatuchlé kobky, pevnost lesních elfů i astrální sféru. Vcelku kvalitní jsou i modely jednotlivých nepřátel a vašich postav, které jsou ztvárněny pěkně a přehledně, i když nikterak moc detailně. Avšak i zde lze mít jednu důraznou výtku. Jednotlivé kusy vybavení se na vzhledu postavy nikterak zvlášť neprojeví, maximálně se změní druh zbraně či štítu, jinak vypadá postava celou hru prakticky stejně, bez ohledu na to, jaké má na sobě například brnění. A to je škoda, protože správné RPG je samozřejmě i o zuřivém shánění co nejlepšího vybavení a doslova vypiplávání postav. Občas rovněž zlobí kamera, která je při bližším zoomu při boji značně nepřehledná a skáče z místa na místo, naštěstí lze kamerou rotovat a dle libosti ji oddalovat.

Naopak k hudbě nemám žádnou výtku, tato je zpracována naprosto profesionálně a do hry přesně zapadá k daným lokalitám a situacím. Navíc si lze jednotlivé velice povedené skladby kdykoliv přehrát i samostatně v hlavním menu hry. Ozvučení hry je na úrovni řekněme standardní. Multiplayer jsem neměl možnost vyzkoušet, tudíž jeho kvalitu nemohu posoudit.

Jak zhodnotit DDT závěrem? Hra má jednoznačně své slabiny, a to v příběhu, ale zejména v dosti nepohodlném ovládání prostřednictvím složitých menu a občas zlobivé kameře. I přes veškeré uvedené nedostatky jsem se ale při hraní DDT bavil, a to drtivou většinu času skvěle. Čím to? Zejména tím, že hra je primárně určená pro hráče strategických RPG a zvláště pak „papírové předlohy“ Dungeons & Dragons. Patříte-li k příznivců některého z uvedených žánrů, klidně si k celkovému hodnocení bez problémů přičtěte 5-10 %. Pokud jste náhodou příznivcem jak strategických RPG tak D&D, nad uvedenými nedostatky mávněte rukou a dobře se bavte! Ostatním pak lze spíše doporučit některé z hráčsky přístupnějších RPG.