Recenze hry: Doom

Když v roce 1993 spatřil světlo světa první Doom, zakrátko se z něj stala bomba. Grafika, zvuky, atmosféra, na poměry akce zajímavý příběh a hlavně hratelnost si získali srdce nejednoho hráče. Celkově skvělý dojem jistě dotvářel i výborný multiplayer a možnost editovat vše, od textur a zvuků po vlastní levely. Ačkoliv se Doom hojně hraje i dnes, jeho nízké rozlišení a na dnešní dobu slabší zvuky asi dnešní generaci hráčů už nezaujmou. To, co je však nedostačující pécéčku, je šité na míru GameBoyi a tak si můžeme užít Dooma aspoň na něm.

Doom při konverzi prakticky neutrpěl ztrátu, pokud si odmyslíme trošku zkomprimovanou grafiku, absenci dvou bossů - Cyberdémona a Spider-masterminda, bohudík chybějící 4. epizodu a, z důvodů Nintenďáckého zákazu krve, krev ne červenou, ale zelenou. Zarytí doomeři mohou také zaznamenat drobné změny v architektuře, které jsou ale tak malé a nepobuřující, že se nad nimi nebudu pozastavovat. Jinak je vše při starém - sudy, radioaktivní bazény, zombie i impové.

O čem vlastně ta vykopávka je? Když poprvé přistála Union Aerospace Corporation (UAC) na marsovských měsících Phobu a Deimu, našla tam brány a teleporty. Postavila si tam základnu, experimentovala s bránami, ty se otevřely a na Phobos a Deimos se začalo šířit koncentrované zlo. Vy jako jeden z jednotky mariňáků, která tam byla poslána, aby zjistila, co se děje, zůstáváte venku hlídat. Ale když se nikdo nehlásí, jdete sám zkontrolovat situaci. Dveře se zavírají a vás obklopuje peklo, kde na vás začnou útočit nejen démonické kreatury, ale i vaši zombifikovaní kamarádi.

Princip hry je jednoduchý: vystřílet vše, co se hýbe, sebrat a zmáčknout, co se dá, ale hlavně najít v tom bludišti ten proklatej spínač značící konec úrovně. Cestu vám kromě příšer budou ztěžovat radioaktivní louže, láva, posuvné stropy, spínače měnící architekturu úrovní a ještě extra silné potvory. Ale, aby tu byla ta malinkatá šance, že přežijete, s trochou štěstí a umu můžete nalézt nějaké ty zbraně, také zbraně s velkým „Z“, mapy úrovní, antiradiační obleky, či soulsféry (doplní životy na 200%). Po úrovních se taky válí malé modré lahvičky (+1% životy s možností jít nad 100%), helmy (+2% armor s možností jít nad 100%), či třeba barevné klíče (modrá, červená a žlutá karta nebo lebka), které otevírají (jak jinak) stejně barevné dveře, a samozřejmě náboje do těch všech kvérů, co po cestě najdete.

A že ty kvéry a náboje (o lékárničkách nemluvě) budete potřebovat jak sůl, si zapište za uši. Počáteční zombie vojáky s pistolkama a jednoho impa na kilometr čtvereční sice pistolí doděláte, ale pokud po vás jde partička zombie seržů s brokovnicemi nebo horda impů s prasopsama, je brokovnice, či ještě lépe rotačák k nezaplacení a to ani nemluvím o raketometu, plasmové pušce a legendárním BFG 9000 - "big fragging gun" - se spotřebou 40 nábojů plasmy na výstřel. Zvláštní kapitolou jsou pak zbraně na blízko. Ty jsou dvě - základní pěst a motorová pila. O pěsti se rozepisovat nebudu, ale motorovka je věc velmi zábavná a efektivní. Bohužel, přepínat při bojové pohotovosti na motorovku je poněkud obtížné.

Zvlášť, když po vás jdou všechny zrůdy pekelné. Těch je poměrně hodně druhů, od různě vyzbrojených zombií, ze kterých po zabití vypadávají zbraně a náboje, přes impy házející firebally, otravné prasopsy, létající lostsouly a pekelné barony, se kterými se potkáte hned na konci první epizody, až ke cacodémonům (velké červené koule s velkým hnusným okem a velkou zubatou tlamou vrhající firebally). Budete mít co dělat, abyste je trefili a uhýbali před jejich střelami.

Ovládání je na možnosti GBA vyřešeno na výbornou. Má dokonce 6 verzí, ze kterých si vybere každý. Ta defaultní je: L a R - strafování, šipky - dopředu/dozadu a míření, A - střelba, B - akce, select - mapa a start - pauza. Že zde není způsob, jak přepínat zbraně? Držte L a R a skrolujte šipkami nahoru a dolů. Jistě, je to dost nepraktické, ale jak jsem řekl, je zde 6 verzí (shledal jsem použitelnou tu, kde se drží B a skroluje šipkami). Jinak má jedna verze ovládání i volbu "run" a ve hře se rovněž dá zapnout "always run".

Co se týče grafiky, jak jsem již říkal, není úplně na úrovni originálu, ale i tak je dost slušná. Jediná opravdu velká výtka směřuje k nasvícení. I při nejvyšším nastavení jasu a zapnutým podsvícením displeje je lepší mít ještě lampičku, abyste něco pořádně viděli. Po čase si ale zvyknete. 3D zpracování grafiky je jemnější a znatelnější než v původní verzi (nemyslím tím ale porty)! Se zvuky je to podobné, také jsou o něco lepší.

Samostatnou kapitolou je multiplayer, který jsem sice neměl možnost hrát, ale buď si můžete střihnout coop ve dvou nebo deathmatch až ve čtyřech lidech!